This text explores the etymological roots of Greek terms for growth and growing together, such as FYÓ and SYMFYÓ, in connection with the need for a new interpretation of metaphysics. The author argues that restoring metaphysics requires returning to the original Greek concept of FYSIS and breaking free from the Latin translation natura, which historically suppressed vital semantic dimensions. The paper distinguishes between growth as an organic process and authentic co-growth, occurring only between entities capable of independent growth. It critically examines the notion of growing together regarding the objective and non-objective aspects of the same entity-event. The goal is to identify productive meanings within Greek roots or to graft new ones onto them, aligning with modern philosophical intentions to overcome the historical decay of traditional metaphysics. This reflection culminates in the ontological question of how to conceptualize the unity of different facets of an entity-event.
Srůstání a růst
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 20. 8. 2009
- This is a part of the original document:
- 2009
Srůstání a růst
V řečtině najdeme vedle sloves „rodím“ (FYÓ) a „rostu“ (FYOMAI, také rodím se) také slovesa SYMFYÓ a SYMFYOMAI (trans. nechat spolurůst, ev. intr. spolurůst); odtud také SYMFYTOS s významy srostlý, přirostlý, „spolu vrozený“, spjatý, sjednocený. (A také SYMFYÉS – srostlý, spolurostlý, těsně spjatý, dohromady zpracovaný, aj.) K tomuto „původnímu“ zdroji musíme přihlížet především, neboť v překladech pak mohlo docházet (a docházelo) k různým posunům a nepřesnostem. Když totiž budeme chtít znovu vzkřísit, ale v novém významu, slovo „metafyzika“, a tedy obnovit jeho užívání, ale v nové interpretaci, musíme jít až k těm kořenům a najít nově něco nosného v řeckém slovu FYSIS, aniž bychom se hned nechali svést na kolej, připravenou latinským překladem „natura“ (který sice až otrocky napodobuje řečtinu, ale významově některé zvláště důležité významy odřezává nebo nechává uhnít a odpadnout). Nicméně dokonce v případě, že se nepodaří takové nosné a perspektivní významy prokázat (já je vlastně jen tuším, a to není argument), vytvoříme si tím příležitost, jak ony potřebné (možná nové) významy tam nějak „naroubovat“ tak, aby to vyhovovalo naším úmyslům, mířícím k novému chápání příliš v minulosti zaběhaného a také příliš upadlého termínu „metafyzika“. – Takže: srůstat mohou jen dvě rostoucí jsoucna-události, z nichž každé samo je schopno růstu. Nebudeme tedy říkat „růst“ takovému (např. organickému) procesu, při němž roste jen jedno (pravé) jsoucno tak, že „obrůstá“ nějaké nepravé jsoucno (např. něco z umělé hmoty apod.). Zejména však nemůžeme mluvit o „srůstání“ nepředmětné a předmětné stránky jednoho a téhož (pravého) jsoucna-události. Ale jak o tom tedy budeme mluvit? A jak budeme schopni to myslet?
(Písek, 090820-3.)