This text examines the social significance of philosophy, distinguishing between its perceived public presence and its hidden, more profound influence. The author compares thinking to a skill that, in everyday life, relies on economization and routine to function efficiently. While ordinary thinking focuses on external objects and practical matters, extraordinary circumstances demand a shift toward self-reflexive analysis of the thinking process itself. This transition to examining one's own methods creates a tension between the philosopher and prevailing societal conventions or traditions. However, this very tension serves as a catalyst for social change, as new modes of thought gradually permeate wider circles of society, eventually transforming the collective mindset. Philosophy's impact is thus not merely theoretical but resides in its capacity to alter the fundamental structures of how individuals and societies perceive and interact with the world, leading to long-term systemic evolution.
Filosofie a veřejné její působení
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 21. 10. 2009
- This is a part of the original document:
- 2009
Filosofie a veřejné její působení
Společenský význam filosofie musí být rozlišován na význam skutečný a na význam, jaký je filosofii právě připisován. Proto také musí být rozlišováno veřejné působení filosofie ve dvojím smyslu: působení zjevné, jak je společností vnímáno a registrováno, a působení skryté, tím mocnější, čím méně lidí si to ve společnosti uvědomuje. Myšlení je totiž také jakási dovednost, které se každý člověk musí nějak naučit. A o všech dovednostech platí, že fungují (v jisté své rovině) tím lépe, čím méně na ně musíme myslit, tj. čím víc se nám daří je „ekonomizovat“ tím, že je z určité části převedeme v rutinu. Každá dovednost má totiž celou řadu rovin, a na ty vyšší roviny ji lze dovést pouze tak, že ty nižší roviny jakoby „automatizujeme“, abychom je nemuseli vědomě sledovat a hlídat, a abychom si tak uvolnili svou pozornost na dosažení vyšších úrovní a kvalitnějších výsledků. Když to aplikujeme na samo myšlení, je zřejmé., že při běžném myšlení, kdy jsme soustředěni především na věci kolem sebe, na jednotlivé záležitosti a rozmanitá opatření atd., nemůžeme se rozptylovat tím, že bychom stále sledovali, co to vlastně děláme, když myslíme. Jakmile však opustíme „každodennost“ a musíme čelit záležitostem zvláštním a mimořádným, takže nároky na kvalitu, úroveň a přesnost našeho myšlení prudce stoupají, nabývá nutnost kontrolovat také (a někdy dokonce především) své myšlení a především jeho způsob i metody mimořádné naléhavosti. A v tu chvíli začne být takový badatel, který učiní významným tématem svého zkoumání také nebo dokonce hlavně své myšlení, v napětí nejen vůči svému běžném způsobu myšlení, ale také vůči běžnému myšlení většiny lidí svého nejbližšího, ale i vzdálenějšího okolí, a vposledu vůči běžnému způsobu myšlení v dané společnosti. A v ten moment začíná být jeho myšlení v napětí i vůči dosavadní tradici myšlení, která má značnou setrvačnost. A to je situace, kdy takové napětí musí vyústit ve vliv nového způsobu myšlení postupně na stéle větší okruh společnosti, až posléze na společnost celou.
(Písek, 091021-2.)