This text criticizes philosophers who regard common sense as a reliable foundation for philosophical inquiry. The author argues that common sense is not an innate or natural basis, but rather a byproduct of long-standing philosophical systems that have gradually permeated public consciousness over time. What appears self-evident today was once a deliberate intellectual construct that achieved widespread acceptance through its intellectual appeal, utility, or social contagion. However, the historical success of these ideas does not guarantee their validity or truth. On the contrary, these philosophical relics often represent significant obstacles to further critical thinking. Therefore, philosophy should not rely on common sense; instead, it must continuously challenge and criticize these entrenched patterns of thought. Genuine philosophizing requires distancing oneself from these perceived certainties and actively deconstructing the historical influences that shape what we consider obvious. The abstract emphasizes that common sense is merely a historical sediment that must be systematically overcome to allow for truly new and rigorous critical approaches in the field of philosophy.
„Zdravý rozum“ a filosofie
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 9. 12. 2009
- This is a part of the original document:
- 2009
„Zdravý rozum“ a filosofie
Filosofové, kteří doporučovali „zdravý rozum“ (common sense) jako základ a východisko filosofování, upadli ve skutečnosti do velikého omylu. „Zdravý rozum“ je ve skutečnosti výsledkem dlouho trvajícího působení určitých filosofií (kdysi dávno též pre-filosofií), které se nějak (a jen v nějakém rozsahu, v nějakém oboru) jakoby osvědčovaly. To, co se zdá „zdravému rozumu“ samozřejmým, muselo být nejprve výrazně „myšleno“, tj. myšlenkově rozvrženo, koncipováno, a muselo se nějak doporučit až vnutit obecnému povědomí. Někdy takové „před-přístupy“ měly úspěch prostě tím, že byly intelektuálně atraktivní (pochopitelně to nestačilo pro široko sahající úspěch); jindy byly v něčem dobře využitelné; a někdy se dokonce šířily jen jakoby „nákazou“. To, že takové přístupy a způsoby myšlení dosáhly úspěchu, ještě vůbec nemluví v prospěch jejich správnosti či dokonce pravdivosti (pravosti). Každá úspěšná filosofie po sobě zanechává relikty této úspěšnosti, které většinou představují obrovskou překážku pro další kritické filosofování, a proto musí být vždy znovu novými přístupy atakovány a kritizovány.
(Písek, 091209-3.)