This text explores the profound philosophical question regarding the nature of beginnings and origins. The author investigates whether objective origins exist within our world independently of where we subjectively place them. The reflection emphasizes that any attempt to grasp a beginning necessarily stems from a preliminary understanding or prejudice, which manifests in the very way the inquiry is conducted. The text draws a parallel between this investigation and fundamental ontological questions, specifically referencing René Descartes' method of systematic doubt. Just as Descartes sought an unshakable certainty within the self-awareness of the questioning subject, the exploration of beginnings encounters the moment an individual becomes aware of their own ability to initiate a question. However, the author also points out the inherent limitations and flaws of such a reflexive approach, thereby opening the door for further critical examination of the phenomenon of the beginning as a fundamental philosophical problem.
Začátek / Počátky
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 20. 1. 2008
- This is a part of the original document:
- 2008
Začátek / Počátky
Základní otázka pro každého, kdo chce vážně uvažovat o „počátku“ nebo „začátku“, a ovšem také pro každého, kdo s něčím opravdu chce „začít“, se před každého a také před nás staví, ať to víme nebo nevíme, ať to chceme nebo nechceme, následovně: jsou vůbec možné nějaké začátky, které by nebyly odvislé od toho, kam je my sami umístíme? Existují v tomto světě nějaké počátky, tj. skutečné počátky? Na tuto otázku nemůžeme nedat předem nějakou odpověď – a to znamená odpověď předběžnou, zdánlivě předsudečnou; a my ovšem každý tu odpověď dáváme tím, jak budeme samo otázku zkoumat a jak se budeme pokoušet na ni odpovídat. Ona to totiž není jen tak nějaká obyčejná, běžná otázka, na jaké jsme zvyklí. Je to otázka podobná nebo příbuzná takové, jakou si kladli někteří filosofové, když se tázali: je vůbec něco? A tak jako slavný Descartes byl ochoten se vzdát veškerých vědomostí a znalostí jen proto, že je možno o nich pochybovat, a pokusil se najít něco tak jistého, že o tom z principiálních důvodů pochybovat nelze, a když tak dospěl k té první, základní jistotě, totiž že si je vědom toho, že se táže, a že si tedy je nutně vědom také sám sebe jakožto tázajícího se, můžeme se pokusit tento postup (který má ovšem určitou vadu, a my si jí jsme dobře vědomi) aplikovat i na náš problém tzv. počátků: vždyť my jsme se netázali na to, zda jsou nebo nejsou možné (a skutečné) nějaké počátky, hned od svého narození, ale mohli jsme se tázat po „počátcích“ teprve tehdy, když jsme aspoň trochu vzali rozum, když jsme si začali uvědomovat, že se vůbec můžeme tázat, že můžeme s tázáním začít. Ovšem tak jako Descartovo reflektující „ego cogitans“ má i tato aplikace vážnou vadu.
(Písek, 080120-1.)