This text critically examines the "principle of all principles" as presented by Jan Patočka and Edmund Husserl, which suggests that the mode of experience must match the nature of the object. The author challenges Husserl's claim that the most fundamental experience concerns the universal or the objective. Instead, the author argues that our most original experience is fundamentally "non-objective." Using Heidegger’s concepts of attunement and moods, the text posits that these states precede any conscious identification of objects. The author rejects the atomistic-empiricist view of immediate experience as a collection of fragments that must be subsequently assembled. Drawing on Emanuel Rádl's terminology, the text suggests that objects are "cut out" from a primary, holistic impression through analytical tools. Knowledge is thus viewed as the active extraction of meaning from an original whole. This shift places non-objectivity at the heart of phenomenological inquiry, prioritizing existential attunement over the categorization of entities.
Předmětnost – předsudek „všeobecnosti“
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 5. 2. 2008
- This is a part of the original document:
- 2008
Předmětnost – předsudek „všeobecnosti“
Patočka často uváděl jednu zásadu, kterou (po Husserlovi) nazýval „principem všech principů“. V jeho posmrtně restituovaném a vydaném Úvodu do fenomenologické filosofie (s. 9) čteme: „ Podle principu všech principů je nutno vypracovat způsob zkušenosti adekvátní jisté předmětnosti na rozdíl od jiných předmětností.“ A uvádí, že je např. rozdíl mezi smyslovou a kategoriální zkušeností, a pak dodává: „Husserl se domnívá, že je možno jít dál, že existuje původní zkušenost o univerzálním, o obecném jako takovém.“ – A právě zde jsme na rozhodujícím místě, kde se budou naše cesty rozdělovat. Já se totiž domnívám, dokonce jsem pevně přesvědčen, že je třeba jít ještě dál: po mém soudu je vůbec nejpůvodnější naše zkušenost nikoli o „předmětech“ a „předmětnosti“, nýbrž o nepředmětech a nepředmětnosti. Smyslová zkušenost není ničím původním, daleko původnější je třeba nějaké „naladění“ (nálada filosoficky chápaná, nějak takovým způsobem, jako se Heidegger pokouší interpretovat třeba „starost“ nebo „radost“ apod.), bez něhož žádné „vykrojení“ (Rádlův termín) nějakého „předmětu“ z původního (jak Rádl říká“ „chaosu dojmů“ není možné ani myslitelné. [Mimochodem: právě proto odmítám onen atomicko-empiristický koncept tzv. „bezprostřední zkušenosti“, která je „původně“ rozdrobená a teprve dodatečně musí být poskládána a zpracována např. ve vjem, poznatek atd. – právě naopak! Nejprve je tu ten celkový „dojem“ která je třeba nejrozmanitějšími způsoby a nástroji „analyzovat“, tj. vykrojit z něho jednotlivosti, které jakoby dávají „smysl“ – a když to není dost nosné, musí se „vymyslet“ jiné způsoby a jiné nástroje, s jejich pomocí vykrojit jiné jednotlivosti – až to pomalu začne i v souvislostech (věcných i logických) dávat lepší a lepší smysl.]
(Písek, 080205-4.)