This text explores the concept of ARCHÉ in early Greek philosophy, highlighting that while it was a fundamental theme, it often remained unthematized compared to concepts like PHYSIS. Drawing on Jan Patočka’s observation, the author notes that early philosophers frequently answered the question of the "origin" without formally posing it. Even when the specific term was not used—as seen in Plato’s Timaeus, where the plurality of ideas, the demiurge, and the formless flow function as principles—the underlying logic of ARCHÉ persisted. A key finding is the consensus among early thinkers that ARCHÉ must be understood as "being" (ens). Consequently, the source and beginning of all that exists were identified with something that is itself a being. This ontological assumption shaped how ancient philosophy approached the origin of reality, navigating the tensions between unity and multiplicity, as well as motion and stability, while grounding the source of all things in the nature of being itself.
ARCHÉ jako „zdroj“
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 23. 2. 2008
- This is a part of the original document:
- 2008
ARCHÉ jako „zdroj“
Otázka po ARCHÉ náležela od nejstarších dob k základním filosofickým tématům řeckých myslitelů, ale nebývala nijak vážně tématizována (třeba na rozdíl od jiného takového závažného tématu, jakým byla otázka po FYSIS). Do jisté míry bychom tu mohli uplatnit formulaci, které rád užíval Patočka, totiž že nejstarší filosofové na tuto otázku odpovídali, aniž by ji náležitě položili (formulovali) – jen ji „pojmenovali“. Nicméně všichni s touto myšlenkou nějak pracovali, takže i ti, kteří už ani tohoto termínu dále (filosoficky) neužívali, něco z ní stále ještě ponechávají ve svém myšlení v platnosti, a to i když ve vědomé polemice s určitými staršími tradicemi. Tak třeba u Platóna (v dialogu Timaios) ještě rozumíme, jak mnohost nehybných ideí představuje jednu z ARCHAI, a to proti eleatské myšlence nehybného „jednoho a veškera“, zatímco pohyb je zajišťován jednak aktivním demiurgem, jednak „beztvarým tokem“, což jsou vlastně další dvě ARCHAI; termín ARCHÉ se však v této souvislosti nevyskytne. Mezi nejstaršími filosofy nebyla jednota, co vlastně lze o ARCHÉ filosoficky (nebo prefilosoficky či protofilosoficky) vypovídat, ale naproti tomu byla jednota v tom, že ARCHÉ je třeba chápat jako „jsoucí“, tedy jako jsoucno. A to znamenalo, že za „zdroj“ a „počátek“ všeho jsoucího je třeba považovat něco, co samo je „jsoucí“, tj. jsoucno.
(Písek, 080223-1.)