This text provides a personal reflection on Marta Kubišová and her role as a spokesperson for Charter 77. The author emphasizes her bravery in accepting this risky position at a time when few were willing to do so. Kubišová's decision was driven by loyalty to Václav Havel, with whom she consulted closely. The narrative highlights the unique atmosphere of the Charter's early years, which brought together individuals from diverse backgrounds, and describes the failed attempts by the State Security (StB) to sow discord among signatories. Despite her immense national fame, Kubišová remained humble and faced police pressure with a distinct sense of humor. The author also reflects on the specific hardships faced by performing artists under the totalitarian regime, noting that, unlike writers, they could not hide their work in a drawer. Kubišová was banned from public life for many years yet never complained, standing in contrast to others. This memoir serves as a valuable testament to the integrity and courage of one of the most significant icons of Czechoslovak dissent.
Kubišová, Marta (body pro šot TV)
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 8. 6. 2008
- This is a part of the original document:
- 2008
Kubišová, Marta (body pro šot TV)
Osobně jsem se s ní setkal až díky Chartě 77, když přijala funkci mluvčí v době, kdy se do toho ještě nikdo nehrnul. Bylo to statečné, nikdy nedala najevo strach, ale Marta o tom v posledních 15 letech kupodivu nikdy nemluví. Po celou dobu, kdy byla ve funkci, dávala všemi způsoby najevo, že to dělá z loajality k Václavu Havlovi, a také hned na začátku prohlásila, že se s ním bude radit (což také dělala).
Rád bych vyzvedl tu zvláštní mimořádnou atmosféru prvních let Charty 77, kdy se spolu setkali a kdy spolu zůstávali v osobním kontaktu i lidé, kteří by tu příležitost jinak asi nikdy neměli. Toho se usilovně snažila využít StB k opakovaným připomínkám, že ten či onen signatář nebo dokonce mluvčí s těm druhými přece nemá nic společného. Je zvláštní, že v tom dnes pokračuje většina komentátorů v mediích. Marta však měla v tom ohledu už dobře vypracovanou rezistenci z pookupační doby.
Jiří Hájek i Marta Kubišová byli ve veřejnosti dobře známí. Marta byla dokonce přímo slavná. Když se v chartistických kruzích jednalo o mé nominaci, ozval se jeden ex-komunista, že by mluvčím měl být někdo s celonárodní reputací. Musím říci, že ani jeden z mých spolumluvčích nikdy nedal najevo, že tento požadavek nesplňuji.
Kupodivu chtěli této okolnosti docela opačně využít lidé z StB, kteří chtěli v Martě vyvolat komplex vůči ostatním. A Marta, která měla – ostatně podobně jako Jiří Hájek – velký smysl pro humor, jim to odpálila: No, co si o mně pomyslí – blbá, ale slavná! Už to samo ukazuje, že Marta hloupá vůbec nebyla. Její spolupráce byla cenná, a cenné bylo i to, že někdy žádala odklad, že se musí poradit.
Herci, zpěváci a reprodukční umělci jako hudebníci apod. to mají o to těžší než třeba básnící a spisovatelé, protože nemohou své výtvory strkat do komory nebo do šuplíku. Tím výš je třeba ocenit jejich angažovanost, která může jejich práci ohrozit. Marta byla vyloučena z veřejného působení na dlouhá leta, ale dnes je spíš slyšet jiné, kteří, jak si stěžují, že to „měli těžké“.
(Písek, 080608-2.)