This text examines Pierre Teilhard de Chardin’s concept of the "Divine Milieu" by tracing its roots back to the ancient Greek Pre-Socratic idea of "to periechon"—the surrounding and embracing environment characterized by its rational and divine nature. Although Teilhard draws on this tradition, he pushes the concept toward a radicalization that the author finds problematic. The analysis focuses on Teilhard's depiction of the mystic who, submerged in a "divine ocean," loses all solid ground and stable footing. According to the author, this extreme state results in the loss of an internal starting point for individual action and agency. By comparing Teilhard’s views with earlier philosophical frameworks, the text highlights a significant tension: the danger of total immersion in the divine at the expense of human subjectivity. The abstract reflects on how this mystical radicalization might overlook the necessity of a foundational point for human activity within the divine embrace.
Božské prostředí
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 1. 8. 2008
- This is a part of the original document:
- 2008
Božské prostředí
Když Teilhard de Chardin píše o „božském prostředí“, navazuje tím – aniž to říká – na starou řeckou myšlenku, kterou najdeme hned u několika presokratiků, totiž že to, čím jsme obklopováni a dokonce objímáni, je „rozumné“ a má „božskou povahu“ „TO PERIECHON = to oklopující a objímající). Ovšem Teilhard jde mnohem dál než Řekové, ale jeho zdánlivá radikalizace na něco důležitého zapomíná. Teilhard dává sice v této souvislosti slovo „mystik“ do uvozovek, ale není to – jak se obávám – moc platné: když dává důraz na „mystikův“ silný pocit, „jak ztrácí veškerou půdu pod nohama v božském oceánu, takže ve vlastním nitru nemá nakonec žádný počáteční opěrný bod pro svou činnost“ (Chuť žít, Pha 1970, s. 8).
(Písek, 080801-3.)