This text critically examines the nature of becoming and reality in response to the need to overcome traditional metaphysics. The author argues that while emphasizing the fluidity and changeability of the world is essential, focusing solely on continuous processes would lead to a conception of a formless and incomprehensible whole. Therefore, a critical defense is necessary to recognize the existence of limits, boundaries, beginnings, and ends within the cosmic flow. Reality must be understood as a concurrence of continuity and discontinuity, where ubiquitous connections coexist with their interruptions. However, the text emphasizes that merely acknowledging beginnings and ends is insufficient for a full understanding of individuality. The key question remains how to define specific, indivisible processes so that they maintain their internal integrity and unity. The reflection points toward the need for a deeper insight into the structure of individual beings, which are not just parts of a stream but distinct entities with their own identity. This approach avoids reductionism and preserves the richness of concrete experience in a world that is in motion but not without order and internal unification.
Dějovost není vše
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 23. 8. 2008
- This is a part of the original document:
- 2008
Dějovost není vše
Důraz na všeobecnost změny a na „tekoucí“ charakter skutečnosti je sice důležitý a nezbytný (protože je nezbytné překonat tradiční metafyziku), ale to by samo o sobě vedlo k závěru, že veškerenstvo je jediný obrovský „beztvarý“ proud, jediný myšlenkově neuchopitelný kontinuální „proces“. Právě proti tomuto závěru je třeba mít po ruce obranu, a to nikoli jakoukoli, ale náležitě kritickou obranu. A ta spočívá v neméně naléhavém důrazu na to, že tento „proud“ či „proces“ je plný nejenom dění, ale také počátků a konců dění, tedy mezí, hranic, kdy něco skutečně (a nejen zdánlivě) končí, a naopak něco skutečně (a nikoli jen zdánlivě) začíná. Prostě musíme počítat s tím, že vesmírné dění je nejen nepřetržité, kontinuální (tj. že to není jen série okamžiků jakožto bodů bez trvání), ale že je také přetržité, tedy že sice téměř všechno souvisí se vším, ale že vedle souvislostí je třeba vidět i nesouvislosti, tj. počátky a konce souvislostí. Nicméně to by ještě zdaleka nestačilo: sama „přetržitost“, tj. počátky a konce „procesů“ (tj. jednotlivých procesů) nemohou objasnit, jak takový proces, který „má“ svůj počátek a konec, může být vskutku „jednotlivý“, „individuální“, nedělitelný, „konkrétní“, tj. jak může být pojat tak, aby nebyl o něco podstatného připraven, tj. aniž by byl zbaven vnitřní integrity, sjednocenosti.
(Písek, 080823-2.)