This paper addresses the urgent need for terminological clarification in light of evolving philosophical conceptions of the subject. The author argues that traditional terms, such as the widely used 'subjective', no longer suffice for the demands of modern thought, necessitating the definition of more precise vocabulary. The text focuses on the term 'subjektní' (subject-related), which was introduced to Czech philosophy by J. B. Kozák prior to World War II. However, an analysis reveals that Kozák used this term interchangeably with 'subjective', leaving its specific semantic content undefined. Following the established existence of the term 'objektální' (objectal), the author proposes the introduction of a symmetrical counterpart, 'subjektální' (subjectal). The primary goal of the text is to justify the legitimacy of these neologisms and highlight the necessity of their gradual conceptual refinement. Philosophy is presented as a discipline that does not shy away from neologisms but welcomes them as essential tools for achieving greater conceptual precision and for better articulating the complexities of subjectivity across its various dimensions and theoretical applications.
Subjektální a subjektní / Subjektní a subjektální
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 7. 10. 2008
- This is a part of the original document:
- 2008
Subjektální a subjektní / Subjektní a subjektální
Nové chápání (pojetí) subjektu vyžaduje upřesnění či změnu významu jak některých starších, dnes běžně užívaných slov (jako např. „subjektivní“), tak i některých jiných, méně užívaných nebo už neužívaných slov, a konečně ustavení a postupného upřesňování některých nových slov, „neologismů“, ať už někdy použitých nebo dosud nepoužitých. Jedním z takových sice již v minulosti v českých textech použitých slov, odvozených od substantiva „subjekt“, je J. B. Kozákem již před válkou zavedené adjektivu „subjektní“; přihlédneme-li však blíže k tomu, jak Kozák obou slov, totiž „subjektivní“ i „subjektní“, užíval, zjistíme, že mezi nimi nejen významový rozdíl neupřesnil, ale že obou termínů užíval téměř zcela promiscue, tedy zaměnitelně. Z toho vyplývá, že ve filosofické literatuře tudíž byl termín „subjektní“ už zaveden, a dokonce ještě před válkou (druhou) ale že na své přesné významové („obsahové“) vymezení teprve čeká. A pak tu je ještě další termín, který sice literárně zaveden nebyl, ale po jehož zavedení se objevuje něco jako potřeba a výzva, protože skutečně byl zaveden termín „objektální“. Podává se jakoby samo vytvořit příslušné „pendant“, už v zájmu symetrie, v podobě adjektiva „subjektální“. Takže termíny by tu byly, vcelku dost nenásilně, i když jde o neologismy (jimž se filosofie nejen nevyhýbá, a jež dokáže i vítat). Jde nyní o ono významové „upřesňování“.
(Písek, 081007-1.)