This text critically examines the philosophical concept of the "leap of faith," traditionally associated with Søren Kierkegaard. The author argues that interpreting faith as a sudden, risky leap into the unknown is a fundamental error. Authentic faith is not a one-time act of courage but a gradual process, a step-by-step journey characterized by internal growth and strengthening, analogous to the biblical parable of the mustard seed. The concept of the leap is interpreted here as a form of resignation from the laborious search for and construction of new paths toward truth, and thus as a refusal to actively participate in its realization. The author aligns with T. G. Masaryk's ideal of "small-scale work," contrasting it with the romanticism and grand sacrifices inherent in Kierkegaard's approach. Following the critique of Emanuel Rádl, such romanticism is rejected in favor of a conscious and persistent movement toward what is essential and true in life.
„Skok víry“
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 22. 10. 2008
- This is a part of the original document:
- 2008
„Skok víry“
Od jisté doby onen nadsazený, nadměrný důraz, dávaný na to, že odvaha víry znamená skok do neznáma (za který nese odpovědnost nejspíš Kierkegaard a ti, co jej v tom následovali a následují), je nerozlučně spjat se závažnou chybou: akt víry není vůbec žádný „skok“, ale je to cesta krok za krokem, přičemž ta cesta se vyznačuje jakýmsi „růstem“, sílením či posilováním víry (víra roste jako zrno hořčičné!). Do „neznáma“ se nemůžeme odvažovat „skokem“, to by s „vírou“ nemělo nic společného. Takový skok by byl jen výsledkem rezignace na pracné hledání a vyšlapávání nových cestiček a stezek; bylo by to vlastně odmítnutí „spolupráce“ na uskutečňování „toho pravého“, neboť žádného „pravého“ nelze dosahovat „skokem“. V tom měl pravdu Masaryk, když zdůrazňoval „práci drobnou“ a odmítal „velké oběti“; v Kierkegaardově důrazu na „skok“ víry je dobře vidět onen romantismus, který odmítal i Rádl.
(Písek, 081022-1.)