This text examines the relationship between linguistic meaning and the concept, attributing the invention of conceptuality to the ancient Greeks. The author argues that while the meaning of a word in ordinary naming remains heavily influenced by immediate situational and verbal contexts, the introduction of concepts allows for the weakening of these ties. Concepts establish an exclusive link with intentional objects, enabling the integration of broader and non-current contexts into the act of thinking. This shift had a profound impact on the structure of language and human thought, as it allowed a permanent semantic background to be projected onto specific particulars experienced in reality. Consequently, conceptuality made it possible to overcome the inaccuracies of archaic naming based on simple analogies, leading to greater precision and the ability to correct cognitive errors. Ultimately, the concept serves as a tool for stabilizing meaning beyond the constraints of the immediate situation, transforming how we categorize individual experiences.
Význam slova a pojem / Pojem a význam (slova) / Pojmovost a významy (slov) / Jméno a pojmenované / Význam (slova) a pojem
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 26. 4. 2007
- This is a part of the original document:
- 2007
Význam slova a pojem / Pojem a význam (slova) / Pojmovost a významy (slov) / Jméno a pojmenované / Význam (slova) a pojem
Vynález pojmů a pojmovosti lze s největší pravděpodobností připisovat starým Řekům; spočíval v tom, že „míněné“ bylo (na rozdíl od prostředků pouhé narativity) upřesňováno a „vymezováno“ za pomoci obousměrně výhradně spjatých dvojic pojem-intencionální předmět, zatímco významový vztah mezi slovem (pojmenováním, jménem) a skutečným předmětem nadále zůstával pod rozhodujícím vlivem nejbližších kontextů jak věcných, tak slovních. Zavedení pojmů a pojmovosti umožňovalo tento vliv blízkých kontextů oslabit resp. relativizovat tím, že se do ustavení aktuálního významu mohly zapojovat kontexty nejen širší, ale zejména neaktuální, tj. málo souvislé nebo takřka vůbec nesouvislé s aktuální situací a příslušnými aktuálními kontexty. To mělo mimořádný vliv jak na strukturu jazyka (a jazykových sdělení), tak zejména na povahu a strukturu myšlení samého, neboť to umožňovalo do konkrétního mínění něčeho skutečného ještě silněji promítat (vnášet) souvislosti a kontexty, s nimiž se stále víc počítalo jako s poměrně trvalým významovým pozadím konkrétních jazykových projevů a už určitého myšlenkového soustředění na skutečnosti, které byly a jsou naší zkušenosti „dávány“ výhradně v podobě jednotlivin. To, že si už archaičtí lidé navykli užívat některých jmen či názvů na různé, i když analogické (navzájem podobné) skutečnosti, což pochopitelně zejména zpočátku mohlo vést a vedlo k nesčetným omylům a nepřesnostem, bylo nyní nejen posíleno, ale dovolovalo se takovým omylům a nepřesnostem stále účinněji vyhýbat nebo je překonávat a korigovat.
(Písek, 070426-3.)