This text explores the philosophical examination of the concept of "event" as a specific mental model. Traditional conceptual frameworks, influenced by the objectifying tradition, often strip the event of its inherent temporality and processual nature, resulting in a distorted understanding. The author highlights the necessity of employing narrative tools in situations where conventional concepts prove inadequate. The primary objective is to investigate the possibilities of a methodical transition from narrativity to a new type of conceptuality capable of engaging with non-objectifying intentions. Through a step-by-step refinement of intentional models, the study tracks the establishment of so-called "non-objects." These are reformed mental constructs that retain their historical and temporal character without being reduced to static entities. This systematic approach aims to overcome the limitations of the objectifying tradition and provides a framework for a more accurate grasp of the dynamic nature of reality. Consequently, the "event" serves as a fundamental model for transforming intentionality and conceptualizing processual structures within philosophical reflection.
,Událost‘ jako model (myšlenkový)
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 30. 4. 2007
- This is a part of the original document:
- 2007
,Událost‘ jako model (myšlenkový)
Význam slova „událost“ se do značné míry vymyká možnostem tradiční pojmovosti, takže pro přesné a přísné myšlení je nutně zapotřebí věnovat maximální pozornost tomu, jak je vlastně nasuzován pojem události a nakolik se dostává do konfliktu s oním původním významem toho slova, protože – v duchu zpředmětňující myšlenkové tradice – zbavuje příslušný intencionální model (intencionální „předmět“, či „objekt“) časovosti i dějovosti. Je proto pochopitelné, že v takovéto situaci „nouze“ se nemůžeme vyhnout použití narativních prostředků. Cílem našeho metodického, systematického pokusu je co nejzřetelněji a nejpřesněji sledovat, kdy a v čem je možno takovou narativity postupně nahradit pojmovostí, a přitom se – rovněž postupně – učit metodicky pracovat s nepředmětnými intencemi a ustavovat tak intencionální „ne-předměty“. Tohoto cíle můžeme za daných okolností (zejména dějinných) dosahovat právě jen krok za krokem, a to zejména tak, že svou pozornost soustředíme na „událost“ jakožto ,obecný‘ myšlenkový model, postupně v důsledku jednotlivých i celkových „oprav“ a úprav přecházející do formy intencionálního „předmětu“ k nové formě intencionálního „ne-předmětu“, tj. jakéhosi „reformovaného“ předmětu, znovu obdařeného dějovostí a časovostí.
(Písek, 070430-1.)