This text offers a critical reflection on the influence of geometric and mathematical thinking on modern conceptualization, specifically focusing on the understanding of "relationship." The author argues that under this influence, the ideal of conceptual clarity became the immobilization of thought, leading to relationships being viewed as static facts detached from the actual process of "relating." While real relating is an active performance that inherently unfolds over time and requires a specific duration to be realized, mathematical conceptualization suppresses this temporal dimension. Such an approach is only applicable to isolated intentional objects rather than the full breadth of reality. When applied to physical reality, as seen in physics, this leads to the reduction of complex phenomena into mental models. Consequently, time is diminished to a mere dimension comparable to space, exemplified by the quantification of electromagnetic or gravitational relations. The text calls for a reassessment of this static perception, emphasizing that any act of relating is fundamentally rooted in the flow of time.
Vztah a vztahování
docx | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 8. 9. 2007
- This is a part of the original document:
- 2007
Vztah a vztahování
Pod vlivem geometrického a vůbec matematického myšlení se stalo ideálem pojmovosti znehybnit to, co bylo myšleno či míněno. A v důsledku toho sám „vztah“ byl chápán jako něco konstatovatelného bez jakékoli vázanosti na čas resp. na výkon „vztahování“ (neboť takový výkon pochopitelně vždycky probíhá „v čase“, tj. potřebuje ke svému uskutečnění, provedení nezbytnou dobu, bez níž onen výkon či úkon nelze provést). To je však zvláštnost, která platí pouze v případě určitého druhu pseudo-jsoucen, přesněji „intencionálních objektů“ (předmětů), izolovaných z rámce skutečného prostoru a skutečného času. Pokud je takováto pojmovost aplikována na „fyzikální realitu“ (jak tomu je především ve fyzice), znamená to redukci skutečností na jejich myšlenkové modely, jakož i redukci času na jednu dimenzi (podobající se – až na „nepatrný rozdíl“ dimenzím prostorovým; tak tomu je např. s kvantifikací „vztahů“ elektromagnetických nebo gravitačních apod.).
(Písek, 070908-2.)