The text explores a methodological approach to discussing the concept of human rights in a substantive manner. The author emphasizes the crucial necessity of distinguishing between the history of human rights discourse—what could be termed "thought thinking" (cogitatio cogitans) in the Cartesian sense—and human rights themselves as the intended objects of those thoughts. While most historically oriented works focus on the continuity and evolution of mental activities and conceptual frameworks, the author argues that understanding the true nature of human rights requires a fundamental shift in direction. Researchers must look toward what these mental acts were "intending" or aiming at, rather than the mental acts themselves. This path necessitates a heightened awareness that identical terminology does not always refer to the same underlying reality. Ultimately, the text calls for a philosophical inquiry that transcends the mere description of intellectual history, aiming instead at the essence of human rights as a subject distinct from the historical variability of human thought processes.
[Jak věcně mluvit o tzv. „lidských právech“]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 12. 12. 2007
- This is a part of the original document:
- 2007
[Jak věcně mluvit o tzv. „lidských právech“]
Když chceme věcně mluvit o tzv. „lidských právech“, musíme pečlivě rozlišovat to, oč nám především jde a nač se chceme přednostně zaměřit. Většina prací historicky orientovaných se soustřeďuje na to, co bychom mohli – v Descartově smyslu – nazvat „myšlenka myslící“ (cogitatio cogitans), tj. na to, jak se ustavoval a znovu ustavoval a proměňoval způsob myšlení o „lidských právech“, tj. na kontinuitu myšlenkových aktivit (výkonů myšlení), usilujících o – někdy lepší, jindy horší – myšlenkové uchopení něčeho, co nelze chápat jako součást oněch aktivit, tj. součást myšlení. Ale když chceme zkoumat povahu lidských práv, musíme to pečlivě a zásadně odlišovat od zkoumání různých myšlenkových výkonů (pokusů) a od jejich individuálního a také historického sepětí s jinými výkony myšlení atd., a musíme se dát jiným směrem: musíme se obrátit k tomu, co bylo těmito myšlenkovými výkony „míněno“, k čemu se to všechno aktivní myšlenkové vypětí zaměřovalo, tedy k oněm lidským právům“ samým. A tady ovšem se dostáváme do jiné problematiky, které hned na začátku od nás vyžaduje plné vědomí toho, že někdy může jít vskutku o „totéž“, zatímco jindy půjde o „něco jiného“, i když názvy a pojmenování se zdají sugerovat, že jde o totéž.
(Písek, 071212-1.)