This text presents an ontological inquiry into the subject as the primary source of activity and spontaneity. The author traces the development of human action from early infancy, where intentional activity and conscious goal-orientation emerge from the random movements of newborns. A central theme is the origin of this vital energy, which T. G. Masaryk defined more precisely as spontaneity. This quality is not a mere reaction to external stimuli but an autonomous initiation of action, for which the environment and the subject's own body serve only as tools or opportunities. The analysis demonstrates that the subject is not passively determined by external causes but actively responds to the world's challenges. In this way, the subject introduces new realities into existence that would not have occurred without its intervention. The work thus contributes to the understanding of subjectivity as a dynamic principle that transcends biological or mechanical causality, establishing the human being as a creative agent capable of altering surrounding circumstances.
Subjekt – zdroj aktivity?
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 17. 4. 2006
- This is a part of the original document:
- 2006
Subjekt – zdroj aktivity?
Naše základní životní zkušenosti jsou spjaty s postupně se ustavujícími a krystalizujícími zkušenostmi s tím, že jsme (jakožto „my“, tj. každý jakožto „já“) schopni být aktivní, tj. něco podnikat, pokoušet se něco udělat, něčeho dosáhnout, zasáhnout do právě se naskýtajících okolností a něco v nich a na nich změnit. Tyto zkušenosti získáváme všichni už jako novorozenci resp. velmi brzo po narození, kdy se v našem primitivním „chování“ začínají od sebe odlišovat naše aktivity instinktivní od tzv. akcí „nazdařbůh“ (malé dítě ještě vleže mává kolem sebe ručkami a občas zasáhne barevnou a chrastící hračku, což je přiměje k dalším pokusům se do ní strefit, a tak k získání zkušeností se záměrnými, už vědomě zacílenými akcemi, které už začínají zvládat nahodilost příslušných výsledků (následků). Později už se všichni jako lezouni a batolata učíme různým „dovednostem“, a uvědomujeme si, že to postupně „umíme“ stále lépe, a jsme dokonce nakloněni to dospělým předvádět. A dospělí pozorují s údivem, kde se v těch dětech bere ta energie a to neumdlévající podnikání a zkoušení nových a nových aktivit, a pokud dítě na chvíli přece jen umdlí, jen si odpočine a začne znovu. A právě tento fenomén je třeba pozorně tématizovat a nejen popsat, ale zejména analyzovat a pronikat k jeho původu, k jeho zdrojům a kořenům. Odkud se bere tato aktivita – nebo, jak to chtěl upřesnit Masaryk, tato spontaneita –, kterou nelze odvozovat z podnětů jako z nějakých „příčin“, nýbrž chápat ji právě jen jako odpověď na podněty? Ovšem na podněty, které však nezůstaly něčím pouze se vyskytujícím, jen někde v blízkém okolí nahodile „lokalizovaným“, ale které se staly výzvami a jakýmisi pokyny. Kde bere subjekt tuto aktivitu, tuto schopnost být aktivní – eventuelně – po Masarykově opravě – tuto schopnost být spontánní, tj. zahájit akci, která není jen nějakým zpětným odrazem vnějšího působení, nýbrž pro kterou je okolí subjektu se jeho podmínkami a okolnostmi, ale také předmětná výbava subjektu (jeho „tělo“ jako „orgán“ subjektu, tedy jako organismus) jen příležitostí, prostředkem a pomůckou k uskutečnění něčeho, co aspoň v nějakém ohledu tu nemuselo být, kdyby onen subjekt „nereagoval“.
(Písek, 060417-2.)