This text reflects on the philosophical significance of the term 'svébytí' (self-being), which serves as the Czech translation of the German 'Selbstsein.' The author explores the nuanced relationship between self-being and 'I-ness' (jáství), warning against the pitfalls of objectifying the human 'I.' When the self is treated as a graspable object (ego esse), it loses its authentic essence and is degraded to the status of a thing, a logic that similarly applies to the 'Thou.' The study draws on the historical and linguistic context of Czech philosophical terminology, referencing the works of František Palacký, Josef Jungmann, and Jan Patočka, particularly their use of terms like 'samost' or 'úsoba.' A central theme is the impossibility of adequately capturing subjectivity through objectifying categories, as the 'I' is inherently non-objectifiable. Ultimately, the text highlights the danger of self-alienation that occurs when the self relates to itself as a mere object of cognition, thereby stripping itself of its genuine selfhood.
Svébytí a „jáství“
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 12. 5. 2006
- This is a part of the original document:
- 2006
Svébytí a „jáství“
Termínem „svébytí“ překládáme německé „Selbstsein“; znamená to „býti sebou samým“, „býti jakožto ,já sám‘“; tedy vlastně také „býti ,já‘“ – je to snad totéž co „jáství“? Záleží na tom, jak je jedno nebo druhé myšleno, míněno: pokud ono „jáství“ znamená zpředmětnění „já“ – tedy ego esse – pak se to míjí cílem, neboť „já“ je vždycky něco, co zpředmětnit nelze (ostatně problém je širší: ani „ty“ nelze zpředmětnit, aniž by nebylo degradováno na „on“ nebo dokonce „ono“). Zajímavé je, že Palacký užívá termínu „samost“, ale také sobiti se nebo usobiti se, od toho snad i úsoba (?) (v různých významech; viz Okus české terminologie filosofické, obzvláště krásovědné, pův. Časopis Českého Musea 1827, II., str. 103-112). V Jungmannově slovníku najdeme rovněž sobiti, sobnost (a osobnost), sobný, též usobiti – a citován Palacký, atd. Pamatuji se, že Patočka kdesi také užil slova „úsoba“ (možná v souvislosti s Josefem Čapkem). Ve výkladech se vždy znovu ukazují jen pokusy ono „já“ jakožto míněný cíl zpředmětnit, a ještě víc: nechat ono „já“, aby se zpředmětnilo samo, aby se samo ustavilo jako „zpředmětněné já“, a tím jako „já“, které samo sebe zbavuje onoho „jáství“ či „svébytí“, a vztahuje se samo k sobě jako k „předmětu“.
(Písek, 060512-1.)