This text examines the relationship between interiority, non-objectivity, and subjectivity within the conceptual model of the subject. While a subject's interiority correlates closely with its non-objective side, subjectivity is a distinct phenomenon that cannot be reduced to simple interiority. Subjectivity is characterized by a dual nature, encompassing both objective and non-objective dimensions, and functions as a sphere of "pseudo-events" occurring within consciousness. The author argues that the integrity of subjectivity is not inherent or biologically determined; rather, it must be actively and strenuously maintained by the subject itself. There is a fundamental gap between organic integrity and the integrity of thought or consciousness. Maintaining this mental cohesion requires continuous effort, and any weakening of the subject leads to the fragmentation of subjectivity. The text thus highlights the active role of the subject in constituting its own sphere of consciousness.
Nepředmětnost a subjektivita / Niternost a subjektivita
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 15. 7. 2006
- This is a part of the original document:
- 2006
Nepředmětnost a subjektivita / Niternost a subjektivita
Uvažujeme-li „subjekt“ (jako myšlenkový model), pak jeho niterná (vnitřní) stránka (jeho „dedans“ na rozdíl od jeho“dehors“, jak o tom mluví Teilhard de Chardin) se zdá přinejmenším do velké míry spadat v jedno s jeho nepředmětnou stránkou resp. s jeho subjektností. Naproti tomu – v případě, že jde o subjekt tak vysoké úrovně, že si vypracoval, vytvořil svou sféru subjektivnosti – nic podobného se nám nezdá, pokud jde o „subjektivitu“ – když ovšem blíže přihlédneme ke „skutečnosti“ samé (pochopitelně nadále ve smyslu modelu): subjektivita nemůže být ztotožňována s niterností, neboť se sama svou povahou vyznačuje tím, že má jak ,svou‘ nepředmětnou, tak i předmětnou stránku. Subjektivita totiž nepředstavuje žádnou původní jednotu, ale je to sféra „nepravých událostí“ (byť ,subjektivních‘, tj.dějících se v mysli, ve vědomí, v myšlení). Integrita „subjektivity“ musí být aktivně a dokonce usilovně udržována a obnovována, není záležitostí, založenou na nižších úrovních. Mezi organickou integritou (založenou „fysicky“) a integritou vědomí či později myšlení je přehrada, příkop, césura: je to subjekt sám, který se musí o svou integritou starat, který ji musí vždy znovu ustavovat a zakládat, ale pak také trvale udržovat. Integrita subjektivity vyžaduje mimořádné úsilí, a v situaci oslabenosti subjektu dochází k jejímu rozvolnění až rozpadu.
(Písek, 060715-1.)