The text explores the complex relationship between experience and observation, challenging the common assumption that experience is merely a byproduct of observation. The author disputes the Hegelian claim that experience serves as the sole foundation of knowledge, arguing instead that the act of observation is always conditioned by prior experience. To observe something meaningfully, one must already possess a framework of understanding; otherwise, a new phenomenon is perceived only through analogy with something already known. Furthermore, the document suggests that experience encompasses elements that cannot be derived from observation and must originate from something unobservable and more deeply grounded. Ultimately, the author proposes a radical transformation in the understanding of experience. He suggests the existence of a type of experiencing that transcends distant observation, allowing the subject to relate to reality in a manner beyond mere external cognition. This philosophical reflection calls for a revision of the epistemological foundations of empiricism and an acknowledgment of the deeper structures of human consciousness that shape our perception of the world.
Zkušenost a pozorování / Pozorování a zkušenost
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 24. 8. 2006
- This is a part of the original document:
- 2006
Zkušenost a pozorování / Pozorování a zkušenost
Zkušenost je něco, co nemůžeme dost dobře (a v příslušném rozsahu) získat pouhým pozorováním, ale je to nepochybně pozorování, co nás ke zkušenosti nejen vede, ale co při určité nezbytné obezřetnosti může být povzbuzením, výzvou a motivem, proč bychom dosavadní svou zkušenost měli revidovat. Hegel uvádí v Encyklopedii (I, § 40, Suhrkamp 608, str. 112), že „kritická filosofie má s empirismem společné to, že zkušenost je třeba považovat za jedinou základnu poznatků“. To je ovšem vážný omyl, je to chyba: něco můžeme pozorovat jen tehdy, když jsme s ,tím‘ už udělali (v nějakém směru jakousi zkušenost. Nemusí to být nutně zkušenost právě s tím, co pozorujeme, ale stačí, aby to bylo něco podobného. Platí však, že pokud jsme to, co pozorujeme, ještě opravdu nikdy neviděli, neslyšeli atd., tj. pokud jsme právě s tím neudělali a neměli žádnou zkušenost, pozorujeme to jako něco jiného, s čím jsme už nějakou zkušenost udělali a měli (resp. máme, protože si na tu zkušenost s oním něčím jiným musíme aspoň trochu vzpomenout). – To je tedy jedna věc. A pak tu je ještě druhá: jestliže zkušenost nemůžeme odvozovat pouze z pozorování, znamená to, že ke zkušenosti náleží vždy ještě něco dalšího, co z pozorování nevyplývá, co nemůže být na pozorování založeno a co musí mít svůj původ v něčem, co „pozorovat“ nelze, a tedy co jsme pozorovat nemohli. A nejen to: musí mít svůj původ v něčem, co nelze ani poznat na základě pouhé zkušenosti, což znamená, že pokud to vůbec poznat lze, musí to být založeno ještě na něčem dalším. – Celá záležitost ovšem má své řešení, ale jen za jednoho důležitého předpoklad, totiž že změníme své chápání „zkušenosti“, resp. že připustíme, že můžeme mít ještě jiného druhu zkušenost, totiž takového drhu, že zakoušet můžeme i něco jiného než to, co máme před sebou a co můžeme takto z distance pozorovat a poznávat.
(Písek, 060824-1.)