This text explores the philosophical and linguistic concept of uniqueness. The author argues that describing something as unique implies the absence of comparable entities within a specific scope. This term is often linked to rarity or exceptionality, particularly when it relates to a subject of human interest. A key example cited is the linguistic phenomenon of hapax legomenon—a word appearing only once in a corpus. The core of the argument lies in the distinction between uniqueness as a matter of occurrence and internal unity or integration. The author posits that uniqueness pertains primarily to frequency rather than the intrinsic nature of the object itself. Furthermore, the significance of a unique element is not inherent but depends on external perspectives and frameworks. Consequently, a single occurrence can be perceived as either trivial or profoundly important depending on the context. This reflection highlights the critical role of external interpretation in assessing the value of rare occurrences.
Jedinost
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 1. 11. 2006
- This is a part of the original document:
- 2006
Jedinost
Říkáme-li o něčem, že to je „jediné“, máme na mysli, že v nějakém okruhu, jehož se to týká, nenajdeme nic dalšího, co by se tomuto „jedinému“ vyrovnalo nebo v nějakém ohledu podobalo. Pokud je to spojeno ještě s nějakým zájmem, lze mluvit o vzácnosti, výjimečnosti apod. Tak kupř. jde-li o nějaký starý jazyk, může se v dochovaných textech některé slovo vyskytovat pouze jednou (tzv. hapax legomenon). „Jedinost“ se tedy zřejmě týká výskytu, nikoli vlastní povahy toho, o čem říkáme, že to je pouze „jednou“, v jednom jediném exempláři. Přitom vůbec nemusí jít o nějakou vnitřní sjednocenost, jednotu, integrovanost. (To je zřejmé třeba v případě pouze jedenkrát se vyskytujícího slova: pokud je zřejmý jeho gramatický tvar, dovedeme takové slovo někdy také časovat nebo skloňovat, neboť jinak bychom si nemohli být jisti, že jde vskutku o hapax legomenon, třeba v případě nepravidelnosti tvarů apod. Musíme také s určitou mírou jistoty rozpoznat, jde-li opravdu o řádné slovo a ne třeba mylný zápis a podobně.) To, co je v nějakém rámci jediné, může být někdy eo ipso bezvýznamné, ale jindy naopak velmi významné: opět záleží na vnějším hledisku.
(Písek, 061101-1.)