This text presents a philosophical reflection on the ontological nature of the world and the phenomenon of presence, starting from the premise that the world does not constitute a single "true" whole in an absolute sense. Consequently, there is no universal presence applicable to the entire universe; the world simply does not happen all at once. The author contrasts this concept with the "true subject" or "true event," characterized by the ability to integrate all its temporal phases—including past and future ones—into the currently active moment. In such a subject, all components are "present-with" and co-occur with the current phase. In contrast, the world is viewed as a plurality of event-based happenings where all time and presence are inherently relative. This plurality includes various levels of events, ranging from mere aggregates to internally integrated wholes. These wholes are not indifferent to one another; they actively react and can develop their mutual relations into complex tactical and strategic procedures, thereby introducing a specific degree of coordination and sophistication into the pluralistic world.
Svět a (jeho) přítomnost
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 24. 7. 2005
- This is a part of the original document:
- 2005
Svět a (jeho) přítomnost
Svět není skutečným, „pravým“ celkem, alespoň se nám tak nejeví. Proto také neexistuje žádná „absolutní“ přítomnost, stejná pro všechny regiony světa: svět se neděje celý najednou. Tím se právě liší od pravého subjektu resp. od pravé události (která se konstituovala jako subjekt), neboť ta se děje celá najednou (tj. všechny její složky či fáze, tedy i ty již minulé, i ty, které teprve mají nastat, jsou vždy „při-tom“, když nějaká její část je právě aktuální, a svým způsobem se spolu s přítomnou fází také dějí, spolu-dějí. Naproti tomu není žádného jednotného světového času, který by platil pro celý svět, pro celý vesmír; proto je každý „čas“ (a tedy i každá „přítomnost“) vždy relativní. Svět je pluralita událostných dění, pluralita pravých i nepravých událostí; a nepravé události jsou možné jen proto, že svět je touto pluralitou. Nejde ovšem o pluralitu navzájem netečných jsoucen-událostí, neboť vedle pouhých hromad (a ani takové „pouhé“ hromady nejsou vůči sobě netečné, jen nemohou vzájemné vztahy a souvislosti samy koordinovat a integrovat) se uvnitř světa konstituují a vnitřně integrují také (pravé) celky, které nejen na sebe reagují, ale mohou tyto reakce rovněž projektovat a „sofistikovat“ (a to jednostranně, ale za příznivých okolností i oboustranně) do celých taktických postupů a dokonce strategií.
(Písek, 050724–1.)