This text provides a critical analysis of the phenomenon known as "change blindness," as described by Daniel Simons and Daniel Levin through their experiment involving the unnoticed substitution of individuals. The author contests the term "blindness," suggesting instead that the phenomenon represents a process of selection and cognitive filtering driven by specific goals. Rather than a sensory failure, the author argues that it is an efficient mechanism for navigating a chaotic influx of stimuli by prioritizing relevant information and discarding the unnecessary. This perspective is supported by biological analogies, such as the behavior of frogs or salamanders that only perceive moving prey. Ultimately, the text posits that perception is inherently selective and that "blindness" to change is merely a byproduct of focused attention. This situational and relative lack of notice can be easily overcome by shifting one's objective or focus. Consequently, scientific inquiry is viewed as a refined method of redirecting attention toward details that typically fall outside our immediate practical interests.
„Slepota“ ke změnám
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 11. 9. 2005
- This is a part of the original document:
- 2005
„Slepota“ ke změnám
V experimentu, který podnikli Daniel Simons z illinoiské univerzity v Champaign společně s Danielem Levinem z Vanderbiltova institutu pro výzkum mozku v americkém Nashville člověk, který byl dotázán na cestu někým, kdo byl v momentě, kdy procházeli nějací řemeslnící a dotazujícího se na chvíli zakryli, zaměněn za jinou osobu, onu změnu vůbec nepostřehl (ačkoliv „nový“ dotazovatel se výrazně od prvního lišil vzhledem). Autoři experimentu to označují jako „slepotu ke změnám“. – Po mém soudu jde o zcela nesprávný výklad: nejde o skutečnou slepotu, nýbrž o výběr, selekci vjemů, která je vedena s cílem soustředit se na podstatné. Kdyby šlo o skutečnou slepotu, nebylo by možné, aby pouhá informace, že si má dotazovaný dát pozor na vzezření dotazovatele, mohla vést k tomu, že změna už pozornosti neunikne. – Podobně je třeba interpretovat také známý jev, že třeba žába nezpozoruje ani v největší blízkosti přítomnost mouchy, pokud se moucha ani nehne, nikoli jako „slepotu“ k tomu, co se nemění, nýbrž naopak jako jakési „automatické“ vyřazování vjemů, které nehlásí žádnou změnu, tedy opět jako výběr či selekci na základě určité zaměřenosti. (Podobnou zkušenost jsem měl přece také a mlokem Kalibanem, kterého jsem přes zimu musel živit kousíčky syrového masa; ty jsem musel lehce uvázat za nitku a tou popotahovat, aby se maso pohybovalo.) Jaký je tedy závěr? Nejde v žádném případě o nějakou specifickou „schopnost všimnout si změny“ při „vnímání“; to, co nám podávají smyslové orgány (tzv. vjemy, „počitky“, dojmy, imprese atd.) je vždycky cosi původně chaotického, v čem je nutno se ejprve vyznat na základě selekce, tj. vytřídění toho pro určitý cíl důležitého ode všeho statního. „Slepota“ je proto nevhodný termín; jde o vytřídění nepotřebného, které se může ovšem z jiného hlediska jevit jako „mylné“. Stačí ovšem změnit hledisko (resp. cíl) a údajná „slepota“ může být překonána. Vědecký přístup je nejčastěji úzce spojen se záměrným (a často vysoce sofistikovaným) zaměřením pozornosti na něco, co běžné pozornosti uniká. Pokud se v takovém případě ukáže, že vůči něčemu jsou naše smysly příliš slabé (eventuelně co vůbec nevnímají), lze to překonávat různými pomocnými prostředky; velmi často však není takových prostředků ani zapotřebí, protože stačí na to poukázat a soustředit pozornost. Každé takové soustředění pozornosti je přece nutně spojeno s vyřazením pozornosti k jiným skutečnostem, tedy s jakousi umělou „,slepotou“, ovšem právě jen relativní a situační.
(Písek, 050911–1.)
[Záznam se dochoval jako kartotéční lístek v AUK. Pozn. red.]