This text examines a fragment by the 5th-century BC Greek sophist Alcidamas, who asserted that "God set all men free; nature has made no man a slave." The analysis focuses on the distinct roles assigned to God and nature within Alcidamas' thought. While nature accounts for individual physical variations, such as eye color or physical strength, it is explicitly rejected as a source of slavery. Slavery is characterized as a purely human invention lacking any foundation in the natural order. Conversely, freedom is presented as a universal divine gift rather than a mere social construct. The text argues that Alcidamas maintained a clear distinction between the divine and the natural realms: God serves as the guarantor of universal freedom, whereas nature governs biological diversity. This philosophical inquiry highlights an early critique of slavery rooted in the tension between physis (nature) and nomos (custom), positioning freedom as a fundamental attribute bestowed by the divine. The distinction prevents God from being simplified into a mere synonym for natural law.
Alkidamas o přírodě (a „bohu“) / Příroda a „bůh“ (podle Alkidamase) / „Bůh“ a příroda (podle Alkidamase)
docx | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 27. 11. 2005
- This is a part of the original document:
- 2005
Alkidamas o přírodě (a „bohu“) / Příroda a „bůh“ (podle Alkidamase) / „Bůh“ a příroda (podle Alkidamase)
Alkidamas (5. stol. př. Kr.) prý podle jedné ze scholií k Aristotelově rétorice napsal (3478, Zlomky, s. 174): „Bůh dal všem svobodu; nikoho neučinila příroda otrokem.“ Pozoruhodné na tomto citátu (zlomku) je ono dvojí odlišné určení: od boha a od přírody. Svobody se dostává všem, a to od boha; od přírody se každému dostává lecčeho, ale nikomu se od přírody nedostává (údělu) otroctví. Bylo by zajímavé zkoumat podrobněji, jak chápal vztah mezi bohem a přírodou (pochopitelně, kdyby byl k dispozici potřebný text). Musíme se však spokojit alespoň tím, že – jak všechno naznačuje – obojí rozlišoval. Od přírody (FYSEI) není otroctví, ale od přírody není ani svoboda. Naproti tomu od boha je svoboda, nikoli však otroctví; a svoboda je pro všechny, neboť bůh ji dal všem. Otevřena zůstává otázka, zda vše, co je od boha, je vždycky určeno všem; naproti tomu je zcela zřejmé, že příroda přiděluje různým různě: barvu očí nebo vlasů, mohutnost svalů nebo křehké kosti apod. Nicméně pokud jde o otroctví, je to „vynález“ čistě lidský, a nemůže se opírat o nic, co by bylo „od přírody“. To by ovšem mohlo za jiných okolností vést k závěru, že také svoboda je nikoli od přírody, nýbrž pouhý „lidský vynález“. Ale to právě neplatí: bez božského „daru“ by svobody nebylo. Bůh proto není nijak rozpuštěn do všeobecnosti jen proto, že svobodu (a možná řadu dalších atributů) dal všem.
(Písek, 051127–1.)