The text presents a critique of Ladislav Tondl's concept of reflection and self-reflection, which the author views as an oversimplification. Tondl’s definition of self-reflection as "any reasoning where the subject considers itself" is challenged for being overly broad and failing to distinguish between basic self-awareness and genuine philosophical reflection. The author argues that reflection is a complex structure made possible by the ancient Greek invention of conceptual thinking. A major flaw in Tondl's approach is the lack of analysis regarding the nature of the "subject" and the failure to recognize the necessary distance from oneself that true reflection requires. This distance is not a given but a significant problem that must be identified, described, and analyzed. The text advocates for a more rigorous understanding of reflection that goes beyond mere self-evaluation, focusing instead on the ontological and historical foundations of how human consciousness relates to itself through a conceptual lens.
[Reflexe / Kritika Tondlova pojetí reflexe]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 4. 3. 2003
- This is a part of the original document:
- 2003
[Reflexe / Kritika Tondlova pojetí reflexe]
Reflexe (někdy se mluví o sebereflexi) pro nás není pouhým obrácením myslícího vědomí k subjektu tohoto vědomí, ale je to struktura mnohem komplikovanější, zejména pak na pokročilé lidské úrovni, jakou umožnil vynález pojmů a pojmovosti ve starém Řecku. Proto nelze přijmout pojetí, jaké zastává Ladislav Tondl (např. 7206, s. 11 – Věda, technika a společnost), které je vlastně jakýmsi understatementem, ovšem značně účelovým. Podle Tondla je „sebereflexí jakékoliv uvažování, kdy subjekt této reflexe uvažuje o sobě samém, kdy zejména hodnotí sebe sama, svoji aktivitu, její výsledky a dopady, kdy uvažuje o vlastních krocích, rozhodnutích, o důsledcích těchto kroků“. Problém je ovšem v tom slově „jakékoliv (uvažování)“, neboť v takovém případě by onou ,sebereflexí‘ bylo každé povědomí o sobě, tj. každý obraz, jaký si nějaký subjekt dělá sám o sobě. A druhý největší problém je ve slově „subjekt“, neboť jeho význam zůstává neanalyzován, zvláště pak pokud jde o samu povahu toho, co nazýváme „subjektem“. Lidé si o sobě něco mysleli vždy, a to od pradávna; abychom mohli legitimně mluvit o reflexi, musíme předpokládat jistý odstup od sebe, bez kterého není ten typ přístupu, jakým je reflexe, možný. A právě tento druh odstupu od sebe je velkým problémem, který je třeba především vidět, náležitě rozpoznat a popsat, a posléze řádně analyzovat.
(Písek, 030304–1.)