The text explores two distinct interpretations of humanism, criticizing the superficial view that takes man as he is as the ultimate measure of all things. True humanism is presented as a process of self-transcendence, where the human being is not a static fixture but a creature constantly aiming upward and forward to surpass itself. This movement toward 'true' humanity inherently involves self-denial and the abandonment of one's former state. While growth can be gradual, the development of a person often requires significant dramatic shifts. The author connects this to the Christian concept of metanoia—a profound life reversal and inner transformation advocated by Jesus. Ultimately, the document argues that being human is not a fixed condition but a dynamic journey characterized by the capacity for radical change. It defines humanity through the ability to transcend mere physical existence (physis) and achieve spiritual fulfillment through a fundamental redirection of one's life and purpose.
Humanismus a „to pravé“ / „to pravé“ a „životní obrat“
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 9. 4. 2003
- This is a part of the original document:
- 2003
Humanismus a „to pravé“ / „to pravé“ a „životní obrat“
Je dvojí možné chápání „humanity“ a „humanismu“. To pokleslejší chce všechno měřit člověkem, jak je, tedy dělá míru z člověka samého. Ale člověk ve skutečnosti nikdy není jen to, co je, ale je vždycky také tím, kdo někam směřuje, kdo sám sebe překonává, kdo se sám jakoby dotváří, proměňuje v lepšího člověka. Prostě a dobře: člověk není danost, jíž by se mělo všechno nějak podvolovat a přizpůsobovat, ale je to danost, která nikdy není cele a definitivně „dána“, ale míří kupředu a výš, před sebe a nad sebe, tj. k tomu, co teprve z člověka dělá člověka. – Tento sebe-přesah má ovšem ještě další nepopiratelnou stránku, totiž sebe-popírání, sebe-zavržení, neboť tím, jak se člověk stává něčím jiným, naprosto stejnou mírou opouští sebe původního. To může mít ovšem řadu podob; totéž v zárodečné podobě přece znamená každý „růst“ (v původním, širokém smyslu, ne jako pouhé nabývání na kvantitě). Osobní růst, tj. růst osobnosti, není takto pozvolný a takřka kontinuální, ale má či může mít také své větší nebo menší dramatické zvraty. Právě proto, že není jen záležitostí FYSIS (FYESTHAI znamená přece také „rostu“), může někdy znamenat dokonce zvrat celoživotní, tzv. METANOIA, jak o ní začali mluvit křesťané. K takovému životnímu obratu vyzýval zřejmě už sám Ježíš.
(Písek, 030409–1.)