This text explores the philosophical concept of wholeness in relation to Heidegger’s interpretation of the Greek terms logos and legein. The author critically evaluates the Czech translation of "shromáždění" (gathering) and suggests "sebranost" (collectedness) as a more fitting expression of a whole's internal integrity. Distinguishing a true whole from a mere random heap—a distinction dating back to Heraclitus—the text argues that wholeness results from an active process of gathering that inherently involves selection. Unlike a pile where items are simply accumulated, gathering implies a purposeful search and unification of elements. This principle is illustrated through biological organisms, which demonstrate a selective capacity to extract specific nutrients from their environment. Such internal unity is presented as a fundamental characteristic of being that transcends a simple mechanical understanding of the material world, pointing toward a deeper organic integrity that remains partly mysterious to modern science and suggests a profound natural order.
Celek jako „shromáždění“ nebo „sebrání“ (-nost)?
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 30. 6. 2003
- This is a part of the original document:
- 2003
Celek jako „shromáždění“ nebo „sebrání“ (-nost)?
Samo slovo „shromáždění“ není nejlépe voleno, protože poukazuje na „hromadu“; od dob Hérakleita z Efezu je však celek postaven proti pouhé hromadě (náhodně rozházených věcí) právě díky – dnes bychom řekli – vnitřní sjednocenosti, vnitřní integritě. Co však znamená tato vnitřní sjednocenost či integrita, které Heidegger říká „Versammlung“ a pro niž Chvatík překládá „shromáždění“? Heidegger tak interpretuje základní význam řeckého termínu LEGEIN a LOGOS. LEGEIN – podobně jako latinské „legere“ a německé „lesen“ znamená původně sbírati. To je nepochybně vhodnější slovo, i když příslušné substantivum je málo běžné, téměř nezvyklé: sebranost. Navíc běžný význam slovesa „sebrati“ poukazuje na to, že tu je něco, co leží a je k mání, a co tedy může být zvednuto čili sebráno. (Viz např. Rozina sebranec.) Vhodnost slovesa sebrati však spočívá v tom, že předpokladem sbírání je vybírání, selekce. Na hromadu se shrnuje, „hromadí“, pokud tu existuje nějaký výběr, tak byl proveden ještě předem; naproti tomu sbírat houby znamená je vybírat z lesa, z houštin, vyhledávat i tam, kde nejsou vůbec nebo jen málo vidět. V tom smyslu je každý, i ten nejmenší organismus takovou „sbírkou“, lépe „sebráním“, jehož původně selektivní mohutnost přesahuje naše představy a zejména znalosti. Jakým způsobem poslední kořínky nějaké rostliny vybírají z půdy třeba stopové prvky, je pro nás zatím neznámo a působí to spíše jako kouzelnictví nebo zázrak.
(Písek, 030630–2.)