This reflection examines communism as a pivotal historical phenomenon of the 20th century, emphasizing its profound historical dimensions. The primary focus is the emergence of the Soviet Union, which transformed Tsarist Russia into a massive Bolshevik empire. The text analyzes the expansion of this model to other nations, notably China under Mao Zedong. The author highlights the rise of a new form of imperialism that differed from traditional colonial powers by not relying primarily on military might. A significant portion of the text explores the paradox of the Bolshevik victory; despite initial military weakness and opposition from Western-backed "White" forces, the Bolsheviks prevailed. This early success is not attributed to the terror later unleashed by Stalin, but to specific sociopolitical dynamics within a largely uneducated society. By providing this historical context, the text offers a deeper understanding of the resilience and global impact of the communist state apparatus during the 20th century.
Komunismus jako dějinný fenomén
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 27. 8. 2003
- This is a part of the original document:
- 2003
Komunismus jako dějinný fenomén
Neměli bychom ztrácet z očí historické dimenze, když uvažujeme o komunismu (a komunistech). V celém XX. století nevznikl ani jeden tak veliký a tolik desetiletí přetrvávající státní kolos, jakým bylo na základech rozpadlého carského Ruska ustavené a v duchu bolševismu přetvořené impérium, totiž SSSR. Jeho příkladu chtělo následovat ještě více společností, z nichž rozlohou druhým největším (ale nejlidnatějším) státem byla Čína, částečně zrevolucionizovaná už Čankajškem, ale na dráhu obdobnou sovětské přivedenou až Maem. V době, kdy upadala impéria a ztrácela své kolonie, vznikl nový typ imperialismu, který pracoval a zčásti dodnes pracuje s novými prostředky. Hlavní silou tu nebyla moc vojenská, i když se jí nové imperialismy nevyhýbaly (pokud šlo o nepříliš rozsáhlé konflikty). Vítězství bolševiků v rozvráceném Rusku a jeho okrajových územích nebylo především výsledkem vojenské převahy; po prohrané válce a zahanbujícím uzavřením „míru“ s Němci byla doba, kdy bolševici měli v rukou až směšně malou část bývalého Ruska (ovšem Ruska stále ještě velmi zaostalého, s velkou většinou obyvatelstva nevzdělaného a málo gramotného). Vojenskou převahu měli „bílí“, a ti také dostávali pomoc ze Západu, když světová války už skončila. Navzdory tomu bolševici vyhráli; a tehdy to nebylo v důsledku teroru – ten rozpoutal až psychopatický Stalin.
(Písek, 030827–3.)