This essay reflects on a statement by Jiří Grygar regarding the unique crossroads humanity faces in its search for extraterrestrial partners. The author contests the notion that this situation is unprecedented, arguing instead that choosing a direction at a crossroads is a daily occurrence for all living beings and a fundamental aspect of life. While Grygar suggests there is only one 'correct' path forward, the author draws on biological evolution and the 'tree of life' to demonstrate that multiple paths exist, though they are not of equal value and some lead to extinction. The text further explores the nature of a 'correct' solution, which the author views not as a predetermined outcome of circumstances, but as a creative act of discovery or invention involving compromise with reality. Ultimately, the 'correctness' of a choice must be found or thought out, with external circumstances acting as either aids or obstacles. The essay thus places a specific scientific-philosophical question into a broader context of existential and evolutionary decision-making.
Cesty a rozcestí (v cestě života)
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 10. 9. 2003
- This is a part of the original document:
- 2003
Cesty a rozcestí (v cestě života)
Jiří Grygar zakončil (6634, str. 199) své líčení hledání partnerů ve vesmíru m.j. větou: „Prostřednictvím řešení této vzrušující otázky si vlastně nejzřetelněji uvědomujeme své vlastní postavení ve vesmíru; poprvé v historii lidstva se ocitáme na rozcestí, z něhož lze správně vykročit pouze jediným směrem.“ Chyba (ovšem u přírodovědce velmi pochopitelná) tu spočívá v tom, že tuto situaci považuje za jedinečnou, novou, nikdy předtím se nevyskytnuvší. A přece to je situace každodenní, a nejen pro lidi, ale pro všechny živé bytosti: každý krok, který není jen opakováním kroku dřívějšího, je zvolením směru další cesty na nějaké křižovatce. Otázkou ovšem je, zda i pro každé takové vykročení na základě volby z více možností platí, že tu existuje jen jediný způsob, který je „správný“. To by zejména biologové jistě nepřipouštěli, protože by mohli uvést nesčetné příklady toho, jak jedinci, druhy a rody atd. vykročily na různých rozcestích různými směry, takže dnes můžeme mluvit o celém stromu evoluce s mnoha větvemi a větévkami. Ovšem i oni by museli připustit, že různé směry vykročení zdaleka nebývají možnostmi rovnocennými a že některé směry vedou dříve nebo později do záhuby (a zde nemám na mysli osudy jednotlivců, tj. jednotlivých živých bytostí, jež čeká uhynutí v každém případě). Myšlenku, že by existovalo v nějaké situaci jen jediné správné řešení, nemusíme zcela vylučovat, ale bylo by nepochybně lépe mluvit o řešení relativně nejsprávnějším, nikoli o „jediném správném“. Každé vykročení nějakým směrem je výkonem uprostřed daných okolností, a proto nelze mluvit o jediném správném řešení: každé řešení je kompromisem se skutečně danými okolnostmi, takže jen za „optimálních“ okolností (a co je kritériem takové optimality?) se řešení může nejvíc přiblížit tomu „správnému“ (ale vůbec z toho nevyplývá, že samo řešení je dáno těmi okolnostmi). Správnost řešení musí být nalezena, vynalezena, vymyšlena (pokud je myšlení vůbec k dispozici), a okolnosti mohou takovému správnému řešení nepomáhat, ale mohou mu také klást překážky.
(Praha, 030910–1.)