The presented text focuses on redefining three core philosophical concepts: the subject, interiority, and the future. The author proposes a new understanding of the subject as a structure with temporary objective persistence, serving two vital roles: perceiving non-objective challenges and facilitating their implementation within the objective world. This conceptualization is inherently linked to the notion of interiority or non-objectivity. A significant contribution of the work is the deepened comprehension of the future, or "futurity" (budost), which expands the definition of reality to include that which is yet to come. Reality is thus viewed not only as the given or the remembered past but also as an incoming horizon. The author examines the relationship between the present, past, and future, portraying the present as a site of existential concern. This care arises from a past that refuses to depart and a future that hesitates to arrive. Ultimately, this broader understanding of futurity serves as the most critical innovation of the book, challenging traditional temporal and ontological frameworks.
Niternost (v novém pojetí) / Subjekt (v novém pojetí) / Budoucnost a budost (v novém pojetí)
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 11. 9. 2003
- This is a part of the original document:
- 2003
Niternost (v novém pojetí) / Subjekt (v novém pojetí) / Budoucnost a budost (v novém pojetí)
V práci, kterou předkládám, je několik myšlenek, které sice navazují na řadu myšlenek starších (jinak to ostatně není ani možné), ale jsou nové, přesněji: dosud se mi nepodařilo o nich přesvědčit interesovanou, neřku-li zaujatou filosofickou veřejnost. Je to 1) nové pojetí subjektu jako struktury mající sice jistou dočasnou předmětnou „setrvalost“, ale plnící dvě zásadně významné úlohy, totiž jednak vnímat a registrovat tzv. nepředmětné výzvy a za druhé jim být k dispozici v jejich uplatnění v předmětném světě. Dále je to 2) s tím úzce spojená koncepce nepředmětnosti, event. niternosti, bez níž by zmíněné pojetí subjektu nebylo možné. A 3) jde o nové, prohloubenější chápání budoucnosti (a zejména „budosti“) a s tím souvislé rozšířené chápání „skutečnosti“ jako nejen nastalé a dané (a také vzpomínané, pokud už pominula), ale i jako teprve přicházející. Právě tak jako nic nepomíjí v jednom okamžiku, jedním krokem, jednou fází, ale odchází pomalu a dokonce se někdy také vrací, a to i když nechceme, i když tu neodcházející minulost zakoušíme jako tíhu a zatížení, a někdy snad i jako prokletí. Přítomnost by nebyla přítomností, kdyby nebylo minulosti, na niž navazuje, a kdyby nebylo budoucnosti, z níž se živí. Ale vztah přítomnosti k minulosti a budoucnosti není zdaleka tak jednoduchý, abychom ji mohli považovat jen za nějakou přechodnou, hraniční oblast. Přítomnost znamená ve vztahu k minulosti i k budoucnosti především velkou starost: je to jednak starost s minulostí, která nechce odejít, a také starost s budoucností, která nechce přijít. (Mnohem známější a zejména starší je ovšem starost s minulostí, která odchází příliš rychle, jakož i starost s budoucnosti, která příliš rychle přichází. Je to závrať ze změny, ze všeobecné proměnlivosti a pomíjivosti, protože tak ztrácíme to, oč jsme se opírali a nadále opíráme; a je to děs z neznámé budoucnosti, která nám možná přináší záhubu.) V tomto smyslu se zdá být právě otázka nového, širšího a hlubšího chápání budoucnosti (a budosti) ze všeho nového, co se knížka pokouší přinést, asi tím nejdůležitějším.
(Písek, 030911–1.)