This text explores the dual nature of events, distinguishing between an external perspective and the internal experience of the event itself. From an external viewpoint, an event unfolds linearly along a temporal axis from the past through the present toward the future. Conversely, from the perspective of the event as an active process, the direction is reversed as the event actively works to realize its future. In this process of realization, the event utilizes elements from the past as material. For this material to be effective, it must exhibit relative stability and inertia; otherwise, the event must actively influence these past elements to ensure their durability and fixity. By analyzing these two distinct orientations, the text provides a philosophical framework for understanding how events integrate past conditions to manifest future possibilities. It highlights the active role of the event in its own actualization and its complex relationship with the stability of the material world.
Událost a akce
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 1. 11. 2003
- This is a part of the original document:
- 2003
Událost a akce
Když mluvíme o události, musíme vzít v úvahu, zda tou událostí (1) jsme sami (resp. zda uvažujeme z hlediska události – 1), anebo zda tu událost (1) máme nějak před sebou, tj. vztahujeme se k ní zvenčí, např. jako pozorovatelé nebo jako ti, kteří uvažují z hlediska jiné události (2), eventuelně její akce, směřující k první události (1). Hleděno zvenčí, událost se odehrává ve směru od minulosti přes přítomnost k budoucnosti – právě tak to zaznamenáváme na myšlené časové ose: počátek události je tím nejminulejším, nejdávnějším, nejstarším, zatímco všechno pozdější je novější, a to, co se děje právě nyní, je tím nejnovějším; k čemu ještě nedošlo, to náleží zatím na stranu budoucnosti.. Naproti tomu z hlediska události samé (jakožto aktivně vykonávající své dění) se jeví směr událostného dění jako opačný: událost vychází z minulosti a jde vstříc budoucnosti (přesně vzato: budosti), kterou svým aktivním děním uskutečňuje resp. spoluuskutečňuje. Při tom uskutečňování ovšem používá lecčeho, co pochází z minulosti, jako materiálu (podmínkou vhodnosti materiálu je ovšem jeho relativní setrvačnost a malá proměnlivost; jinak musí událost vykonávat vliv i na to minulé jakožto materiál a napomáhat tomu, aby se jeho setrvačnost a malá proměnlivost upevnila).
(Písek, 031101–1.)