The text addresses the problematic definition of the concept of the "subject" as an intentional non-object. The author criticizes the traditional tendency of "objective thinking" to transform the subject into an object in order to make it intellectually graspable. While such objectification may be useful in certain contexts, it is insufficient for rigorous philosophical inquiry. The central task is to establish a new mode of thinking that can engage with non-objective realities without dismissing them as mere human fictions or errors. This process requires developing concepts tied to intentional non-objects and overcoming the historical constraints of objectifying thought that originated in ancient Greece. The author emphasizes that this new approach must move beyond the geometric models that have long inspired philosophy and instead adopt fundamentally different parameters. The goal is to cultivate a rationality capable of perceiving the non-objective nature of the subject and other realities that possess both objective and non-objective dimensions. This intellectual endeavor is presented as a challenge comparable to the early development of conceptual thinking in ancient Greece.
Subjekt – pojem a „model“
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 5. 11. 2003
- This is a part of the original document:
- 2003
Subjekt – pojem a „model“
Nejsem principiálně proti konstrukcím, ale jsem proti nevhodným konstrukcím. Chceme-li ustavit pojem „subjektu“, není jiné cesty než konstruovat zároveň příslušný intencionální non-objekt. To znamená, že nesmíme dělat ze subjektu objekt, abychom jej mohli myšlenkově uchopit (pojmout), neboť subjekt je nutno – od jisté doby – chápat jako non-objekt, tj. chápat, že je něčím, co nemůže být uchopeno jako objekt. Když přijmeme toto hledisko, naprosto z toho nevyplývá, že jsme skoncovali s každou racionalitou; znamená to jen, že jsme se kriticky vymezili mezi jedním, někdy sice užitečným, ale pro vážnou myšlenkovou práci nepoužitelným druhem racionality, totiž s tzv. předmětným myšlením. Nutnost neškrtnout pojem „subjektu“ jako neřádný pojem či dokonce jako pouhou konfúzní myšlenku („představu“, jak to formuluje Kant) nám ukládá velmi závažný úkol, totiž ustavit a upevnit způsob myšlení, který z nepředmětných skutečností (nebo stránek konkrescentních skutečností) jakoby „dělá“ předměty (objekty), a pokud to nejde, prohlásí je za lidské výmysly nebo omyly. Základním rysem (schopností) nového způsobu myšlení musí tedy být práce s pojmy, jež nejsou výhradně spjaty s intencionálními předměty (objekty), nýbrž jež mohou být rovněž spjaty s intencionálními nepředměty (ať už ryzími nepředměty nebo takovými, které mají vedle nepředmětné stránky také stránku předmětnou). Myšlenková práce s takovými nepředměty (a nepředmětnostmi) však nebude v prvních krocích o nic snadnější, než jakou známe z historie prvních kroků předmětného (zpředmětňujícího) pojmového myšlení ve starém Řecku a potom v následujících staletích. Proto musí být takové nové myšlenkové přístupy a postupy natrénovány na myšlenkových modelech, v zásadních parametrech odlišných od modelů geometrických, jimiž bylo filosofické myšlení tak dlouho inspirováno.
(Písek, 031105–1.)