This text examines the essence of human life and its orientation towards values worth living and dying for. The author distinguishes between a life lived with a conscious relation to a higher purpose and one lacking such reflection. If the goal of life becomes a mere objective reality or a thing, the individual inevitably suffers alienation from their true calling. A central question arises regarding how to distinguish what is 'true' or 'authentic' from the false path. The essay critically highlights the dangers of traditional metaphysics, which tends to objectify reality and reduce truth to a mere correspondence between thought and external objects. This logical approach obscures the deeper, supra-logical nature of authenticity. The author concludes that human life necessarily includes a transcending component, even if it is not always consciously reflected upon. To properly grasp the meaning of existence, it is essential to re-evaluate fundamental thought structures and move beyond the constraints of objective reality as the sole criterion of truth.
Pravda (to pravé) / Pravé (pravda)
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 2. 1. 1994
- This is a part of the original document:
- 1994
Pravda (to pravé) / Pravé (pravda)
Lidský život může být dvojího typu (tj. může být žit, probíhat a být prožíván dvojím způsobem): buď se (vědomě) vztahuje k něčemu, proč je žit a pro co může být také obětován (k něčemu, proč žijeme a proč umíráme), anebo nikoliv. Pokud ano, musíme se tázat, „co“ to je (resp. vůbec může být), proč lze žít i umírat. Pokud to je nějaká věc, nějaká předmětná skutečnost, je výsledkem nutně lidské odcizení (tj. člověk se odcizuje svému „poslání“), a to bez ohledu na to, že si člověk tuto životní orientaci zvolil třeba svobodně a dokonce vědomě. Kde je však možná chybná volba, omyl, scestí, tam je možná také volba pravá, správná, tam se otvírá i pravá cesta. A tak vzniká otázka po tom, co je „pravé“ a co ne-pravé, a jak to lze rozpoznat. Má-li být tato otázka postavena správně (a také otázku lze postavit nesprávně, chybně), musíme kontrolovat alespoň hlavní předpoklady její smysluplnosti (aniž bychom ještě rozhodovali o jejich správnosti, neboť k této další otázce můžeme dospět teprve později, když budou tyto předpoklady myšlenkově uchopeny a formulovány). Asi největším nebezpečím v dnešní myšlenkové situaci jsou předpoklady metafyzické, tj. spjaté s tradičně zpředmětňující metafyzikou. Ohrožení pravého myšlenkového postupu spočívá v samotném způsobu myšlení, tj. v LOGU našich myšlenkových – tzv. „logických“ – struktur, pochopitelně nechápaných v čistě formálním smyslu (formalizace v logice totiž spadá v jedno s odsunutím mimologické a nadlogické povahy pravosti myšlení do sféry předmětné shody myslícího s myšleným, tedy se zpředmětněním „pravého“, pro něž je předmětná danost stanovena za normu a kritérium). Jinak řečeno, lidský život může, ale nemusí mít transcendující „složku“, která prošla vědomím a reflexí. To nikterak neznamená, že se může bez této složky obejít vůbec.
(Písek, 940102-1.)