The text explores the philosophical reflection on the scientific concept of a 'fact,' which is founded upon two inseparable sources: sensory data and rational constructions. The author emphasizes that no conceptual construction can be considered conclusive without sensory verification, just as no sensory experience is sufficient on its own to establish a fact. A central thesis is that there is no sensory experience that is not co-constituted by reason; even the most basic perceptions are shaped by intellectual activity. The author rejects extreme empiricism, which assumes the existence of immediate sensations that are only subsequently processed by the mind. Since reason (or prejudices) penetrates all sensory functions, this intervention must be controlled through the extensive development of the intellectual component. Ultimately, the text asserts that for any fact to be validly established, it must be properly situated within a broader conceptual and theoretical framework. This approach necessitates continuous critical reflection on both sources of knowledge.
Fakt
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 14. 3. 1994
- This is a part of the original document:
- 1994
Fakt
Vědecké pojetí faktu, v reflexi ovšem podmíněné náležitou filosofií, spočívá vždycky na dvou zdrojích, které nesmí být zaměňovány. Jedním zdrojem jsou smyslové údaje, druhým zdrojem jsou naše rozumové (pojmové) konstrukce. To pak znamená, že žádnou takovou konstrukci nemůžeme a nesmíme bez nějakého (sebezprostředkovanějšího) ověření smysly považovat za průkaznou, pokud jde o nějaké faktum, ale stejně tak musíme být zcela kritičtí vůči jakémukoliv smyslovému údaji (datu) a nepovažovat žádnou smyslovou zkušenost samu o sobě za platnou a průkaznou do té míry, aby se mohla stát dostatečným (tj. úplným) základem pro konstatování faktu. To můžeme vyjádřit ještě jiným způsobem: neexistuje žádná smyslová zkušenost, která by nebyla spolukonstituována rozumem. A to platí pro veškeré, i ty nejmenší a nejzákladnější složky a útvary smyslové zkušenosti: neexistuje to, co předpokládali krajní empiristé, totiž nějaké „bezprostřední zážitky“, tj. počitky, imprese apod., které by teprve dodatečně byly rozumem zpracovávány. Rozum proniká všude tam, kde fungují naše smysly, a spolukonstituuje vždycky veškeré takové složky a útvary. Tato intervence rozumu (a často také nerozumu, všelijakých předsudků a předpojetí atd.) musí zůstat pod kontrolou, a to nelze zajistit jinak, než že je vypracována ona intelektuální, rozumová složka in extenso, tj. v potřebné šíři. Proto zůstává při konstatování jakéhokoliv faktu požadavkem, jemuž se nelze vyhýbat, aby každý takový konstatovaný nebo na jakémkoliv dalším základě za platný považovaný fakt byl náležitě zasazen do širšího pojmového, teoretického, koncepčního rámce.
(Praha, 940314-1.)