This text explores the relationship between Truth and Logos, emphasizing that Truth requires Logos as a specific medium to influence the unfolding of events. Reflecting on Spinoza's assertion that truth is the criterion of itself and of falsehood, the author argues that a 'Truth about Truth' is inherently impossible. Instead, Truth functions as a transcendental norm for all relative authenticity, truthful statements, and human actions. For this norm to manifest in the world, it must be mediated through Logos, which transforms Truth into an addressing challenge or call. Human actions are not direct executions of Truth itself, but rather responses to its address. Thus, Logos enables specific events to become, through their occurrence, an authentic answer to the challenge of Truth. The text defines the ontological role of the word and reason in the process of realizing truthfulness within historical movement, where Truth remains a purely non-objective yet formative force.
Nepředmětnost ryzí (a pravda) / Pravda – nepředmětnost ryzí
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 9. 5. 1994
- This is a part of the original document:
- 1994
Nepředmětnost ryzí (a pravda) / Pravda – nepředmětnost ryzí
Pravda potřebuje zvláštní medium pro svou nakloněnost událostnému dění a pro to, aby tato nakloněnost mohla být přijata jako výzva, na kterou událostné dění odpovídá. Tímto mediem je LOGOS: jen skrze LOGOS přichází Pravda ke slovu právě jakožto pravda. Tím je také vymezena platnost Spinozova výroku, že pravda přesně: to pravé, verum) je kritériem (index) sebe samotné a omylu či lži („Est enim verum index sui et falsi.“ – Epist. LXXIV,7 – 1675). Přesně vzato totiž není pravda vůbec schopna se k sobě vztáhnout, tj. žádná Pravda o Pravdě není vůbec možná. Pravda (s velkým P) je kritériem každého pravdivého výroku, ale také každého pravdivého činu či výkonu, vůbec každé pravosti, s níž se můžeme ve světě kolem sebe i v sobě samotných setkat. K tomu, aby se Pravda opravdu mohla stát kritériem či normou všeho takto „relativně“ (k ní, k Pravdě vztaženého) pravého, je zapotřebí prostřednictví LOGU. Jen jeho prostřednictvím se pravda může stávat, tj. může se státi skutkem, přesněji může vést ke skutku, neboť každý skutek je vlastně leda odpovědí na výzvu Pravdy, nikoliv tedy výkonem samotné Pravdy. Pravda se stává tak, že oslovuje – a to je možné jen skrze slovo, přesněji skrze LOGOS. Rozhodující je však LOGOS, který dovoluje odpověď na LOGOS Pravdy, tj. který umožňuje událostnému dění (tj.konkrétní události), aby se ve svém dějství stalo odpovědí na výzvu Pravdy.
(Praha, 940509-1.)