This text explores the problematic relationship between philosophy and science, specifically focusing on the question of whether philosophy can be classified as a scientific discipline. The author highlights frequent misunderstandings stemming from differing terminology and unresolved issues of competence between philosophers and scientists. The central thesis argues that no specialized science possesses the competence to define the nature of scientificity itself, as no discipline is equipped to make itself a legitimate subject of its own investigation within its specialized framework. When a scientist attempts to address these foundational questions outside their specific field, it often results in amateurish or flawed conclusions. Philosophy is presented as an essential tool for reflection, enabling a critical examination of the very foundations and assumptions of scientific thinking. The document emphasizes that scientific work consists not just of practical activity but, more importantly, of the quality of thought and the capacity for reflection. Only through this deeper self-reflection can the legitimacy of scientific claims be properly assessed, a task that inherently transcends the boundaries of individual specialized sciences.
Filosofie a „vědeckost“
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 1994
- This is a part of the original document:
- 1994
Filosofie a „vědeckost“
Otázka, zda je filosofii možno považovat za vědu či nikoliv, bývá mnohdy pochopena s vážným neporozuměním, a to jak ze strany filosofů, tak ze strany vědců (tj. specializovaných vědeckých odborníků). Ale právě na chápání celé věci záleží, zda ten či onen soud či výrok je nosný či dokonce pravdivý. Jinak můžeme ztroskotat již na rozdílné terminologii. Základním předpokladem tu je vyřešení otázky kompetence: kdo resp. která disciplína je kompetentní při stanovení povahy „vědeckosti“? Žádná odborná věda takovou kompetenci mít nemůže, pokud si chce zachovat právě svou kompetenci odborné vědy, neboť neexistuje žádná odborná věda, která by v rámci svého oboru byla vybavena náležitými předpoklady k tomu, aby učinila sebe samu legitimním tématem svého zájmu a svého zkoumání. A pokud to dělá mimo rámec svého oboru, dělá to nezbytně neodborně a diletantsky (nebo jinak vadně). Jinak bychom to mohli vyjádřit také tak, že žádná věda není dostatečně vybavena schopností reflektovat a tak kriticky kontrolovat nejenom to, co příslušně zaměřený vědec dělá, když je vědecky činný (a když vědecky myslí, neboť vědecká práce spočívá daleko nejvíc v tom, jak kvalitně vědecky myslí), ale především co dělá, když reflektuje tuto svou kontrolu svého vlastního (vědeckého) myšlení, zda je dostatečně vědecké.