The text examines the core of philosophy through the phenomenon of thinking, which is defined as inherently metaphorical in the sense of transcending toward something external. According to the author, philosophy faces two primary tasks: analyzing thinking as a distinct intellectual activity, and investigating the various entities and relations to which this thinking refers, regardless of whether they can be strictly known. The author emphasizes the necessity of constant critical reflection and the identification of errors. In this view, the history of philosophy is a continuous process of uncovering past mistakes, while the ultimate ambition of a philosopher is to encounter new, significant errors that open up previously unexplored territories. The text highlights the risk of systemic errors that are difficult to detect within a specific framework of thought and encourages the expansion of human understanding through conscious risk-taking. Working with error is thus considered a fundamental tool for a deeper comprehension of the philosophical process and the structure of reality.
Filosofie / Myšlení
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 17. 8. 1994
- This is a part of the original document:
- 1994
Filosofie / Myšlení
Nejvlastnějším terénem filosofie je myšlení. Každé myšlení vůbec, tedy i myšlení nefilosofické, se vyznačuje jakousi „metaforičností“, chápanou ovšem v původním významu, totiž ve smyslu pře-sahu, pře-nosu: myšlenkový akt není jen sám sebou, ale k něčemu dalšímu se odnáší, k něčemu, co už není tímto aktem samotným, nýbrž je mimo něj, tj. co nespadá do jeho rámce. Filosofie má proto před sebou dvojí základní úkol: zkoumat povahu samotného myšlení jako duševní, intelektuální a duchovní aktivity (a to je nikdy nekončící úkol, protože k nárokům, jimž se filosofické myšlení musí vždy znovu pokoušet dostát, náleží vědět, co myslící filosof dělá, když filosofuje, tedy když určitým způsobem myslí), a za druhé zkoumat povahu toho, k čemu všemu se filosofické (a případně i předfilosofické a nefilosofické) myšlení vztahuje, kdysi v minulosti vztahovalo a eventuelně může vztahovat, a to bez ohledu na to, zda o tom lze nebo nelze něco „vědět“ (o tom, co to vlastně znamená „vědět“, je třeba pojednat zvlášť). Způsob, jakým tento dvojí (a vlastně jediný) úkol plní, musí filosof vždy znovu velmi kriticky kontrolovat a odhalovat všechny chyby, jichž se dopustil, pamatovat si takto objevené a odhalené chyby v rámci dějin filosofie, a pokoušet se pronikat do stále nových, ještě neznámých nebo alespoň důkladně neprozkoumaných oblastí s vědomým rizikem, že se dopustí nových chyb a mylných kroků. Lze dokonce asi dost iritujícím způsobem říci, že velkým cílem každého filosofa je dopustit se nějakého nového, mimořádně závažného omylu (což není nikterak snadné, protože již odhalených a známých omylů ustavičně přibývá). Odhalit a mít pod kontrolou běžné omyly není tak nesnadné, jako mít pod kontrolou omyly samotného myšlení, protože určitým způsobem mylné myšlení se může dostat do situace, kdy ona jeho mylnost mu velmi účinně (systémově) brání v jejich odhalení.
(Písek, 940817-1.)