This text explores the concept of cosmogenesis and the gradual constitution of the world as a whole. It argues that the world is not a pre-given set of entities but an ongoing process shaped by the 'reactibility' of individual events. The world's totality is only constituted as evolution progresses toward beings capable of relating to this whole intellectually and practically, thereby becoming its inhabitants. This development is not limited to human ontogeny; it includes the environments of lower organisms and extends back to the primordial, pre-living level. A conceptual reconstruction of this process requires frameworks that avoid reductive objectomorphism, treating even elementary events as seeds of the cosmos. By combining a phenomenological introduction with an evolutionary perspective, the author seeks to describe the path where the emergence of humanity and the constitution of the world are two sides of the same coin. The world is thus understood as an unfinished, evolving totality in which every event plays a constitutive role.
{Vývoj ve světě / Svět ve vývoji / Kosmogeneze (a vývoj)}
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 19. 6. 1971
- This is a part of the original document:
- [Příležitostné poznámky, 1971]
{Vývoj ve světě / Svět ve vývoji / Kosmogeneze (a vývoj)}
Svět jako úhrn existujících daností neexistuje, tj. není dán. Především je třeba vidět omezenou reaktibilitu jednotlivých věcí, resp. událostí; žádná není schopna reagovat na úhrn věcí a událostí (a tak tento úhrn vlastně provést). Bez prostřednictví reaktibility však onen úhrn de facto neexistuje. Může se jen postupně konstituovat tou měrou, jakou vývoj dospívá k bytostem, které jsou schopny se myšlenkově i prakticky vztáhnout k tomuto neexistujícímu světovému celku, tím jej tematizovat a zároveň konstituovat specifickým způsobem – totiž tak, že se stanou jeho obyvateli. Popsat cestu, jíž se svět jako celek takto konstituuje, lze učinit jen jako rub popisu cesty, na níž se člověk stává člověkem. A to ovšem nelze chápat omezeně jako ontogenezi. Proto je nutno vidět osvětí nižších organismů jako vývojového předchůdce lidského světa. Dosud pokračující, neukončená kosmogeneze však zdaleka nezačíná s vývojem živých bytostí. Je třeba vidět její průběh i v říši „předživého“, ano, v samé primordiální rovině. Pojmová, myšlenková rekonstrukce procesu konstituce světa jako celku musí použít jistých schémat. Na povaze těchto schémat záleží, zda se rekonstrukce zdaří, zda bude uspokojovat, či nikoliv. Jednou z cest takové zpětné interpretace kosmogeneze je cesta od jednoduchého ke komplikovanému, od nižšího k vyššímu. Objektomorfismu takového postupu je nutno čelit jakousi antropologickou preambulí, „úvodem“ (např. fenomenologickým apod.). Nicméně i pak zůstává před námi ještě to hlavní: pojmout i elementární událost jako zárodek kosmu. Tomu musí vyhovovat každé schéma.
(Krt A6 – Praha, 710619–1.)
### 710619