This text explores the relationship between philosophy (logos) and myth (mythos), building on Plato's notion that philosophy must occasionally rely on myth, thereby granting it a positive value. The author argues that the Greek type of logos is essentially a rationalization of myth and remains dependent on certain mythical structures. While modern movements for remythologization often appear reactionary by seeking a simple return to the past, the text calls for a new definition of myth that allows for its positive integration into philosophical discourse. It is necessary to investigate the meta-logical foundations of reason, as logos always presupposes something pre-logical that standard rationalization tends to overlook. The ultimate goal is to uncover the essence of logos itself, which serves as the fundamental prerequisite for both traditional myth and rational thought. By moving beyond the limitations of the classical Greek form, the inquiry seeks to understand the deeper roots of rationality and narration. This approach enables a more constructive engagement with the pre-rational elements that inform all logical structures and human understanding.
[Filosofie a pozitivní hodnocení mýtu]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 24. 7. 1995
- This is a part of the original document:
- 1995
[Filosofie a pozitivní hodnocení mýtu]
V jistém smyslu se musíme vrátit k myšlence Platónově, že filosofie, když se dostává do potíží, může a dokonce musí si vypomoci mýtem. To má širší smysl, než sám Platón měl za to: bez mýtu totiž vlastně ani ten řecký typ logu není možný. Řecký typ logu navazuje na mythos zvláštním způsobem: v podstatě jej jenom racionalizuje, ale některé struktury tam nechává a pokračuje v nich. To zase samo o sobě stačí k tomu, abychom byli na pozoru. Ovšem v Platónově myšlence je ještě něco jiného, totiž to, že tím hodnotí mythos vlastně pozitivně. My jsme na tohleto zapomněli – aspoň v minulosti – a ti, kdo se dneska mýtu (a narativity) dovolávají a hodlají rozvíjet jakýsi program remytizace nebo alespoň remytologizace, to znamená bez zavržení logu, jako by přicházeli s něčím zcela novým, a vycházejí vstříc jakési tendenci, jakémusi trendu, který je vlastně velmi zpátečnický, velmi problematický tím, že se chce vracet kamsi do minulosti. Musíme tedy definovat mýtus novým způsobem, a musíme jej uchopit myšlenkově tak, aby s ním bylo možno potom pozitivně pracovat, tj. s pozitivními důsledky, s pozitivními výsledky zavádění do dalších kontextů a konotací. A v tom případě se musíme vždycky znovu tázat, co je v logu na začátku, co je předpokladem té racionalizace. Protože logos skutečně předpokládá vždycky něco před-logického, jenže v důsledku té racionalizace se uchopuje vždycky jen toho, co už bylo racionalizováno, zatímco to ostatní nechává bez pozornosti. Je tedy potřeba se k tomu vrátit a zkoumat to v tomto smyslu. Vlastně se otvírá jakási možnost, jakási cesta, kdy budeme zkoumat meta-logické předpoklady, pokud tím logem a logičností chápeme jen ten řecký logos. My tomu ovšem budem rozumět jinak, my budeme hledat za tou řeckou formou logu logos sám, tj. předpoklad jak toho řeckého tradičního mýtu, na který logos navazuje, tak také předpoklad onoho logu, který bez určitého typu mýtu nemůže být.
(Písek, 950724-2, z mgf. záznamu.)