This text explores the etymological roots of the word ethics, tracing it back to the Greek term ethos and highlighting the conceptual confusion between what is common or customary and what is morally right. Through the analogy of a game, the author illustrates that observing behavior without understanding its underlying rules is insufficient for true comprehension. Rules are not arbitrary; they directly determine the quality of the game and, by extension, the quality of human life itself. The author describes life as a game for real, emphasizing that our existence depends on established norms. The quality of our lives is contingent upon the nature of the rules we follow, our commitment to them, and the extent to which others also adhere to them. Ultimately, the text argues that just as we respect rules in play, we must care deeply about the moral principles governing our communities, as they are essential for a meaningful and functional society.
Pravidla
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 2. 9. 1995
- This is a part of the original document:
- 1995
Pravidla
Slovo „etika“ je odvozeno od řeckého slova ETHOS (= co je obvyklé: zvyk, návyk, obyčej, mrav), podobně jako české „mravnost“ je odvozeno od slova „mrav“. Odtud pochází nejedna myšlenková konfuze, neboť tu chybí přesné a přísné rozlišení toho, co je nejčastější a tedy nejobvyklejší, od toho, čím se lidské chování a jednání spravuje resp. má spravovat, co je tedy „správné“ či „pravé“. Jde o rozdíl, který je daleko zřetelnější v případě nějaké náročnější hry: kdo nezná pravidla oné hry a jejich funkci a smysl, nemůže náležitě pochopit chování hráčů (ani soudce), a to ani kdyby je sebelépe pozoroval a statisticky hodnotil. Samo stanovení pravidel však zdaleka nemůže být libovolné, protože na pravidlech je závislá kvalita hry. Změnou pravidel můžete hru vylepšit, ale také značně poškodit. To platí pochopitelně také pro lidský život: i kdyby to byla jenom hra, muselo by nám záležet na jejích pravidlech. Proto nám musí tím víc záležet na povaze pravidel celých lidských společenství, neboť v životě nejde jenom o společenskou hru, resp. jde o „hru doopravdy“. Bylo by absurdní, kdybychom zachovávali pravidla v různých hrách, ale v životě vcelku chtěli zavedená pravidla porušovat, aniž bychom se starali o lepší. Kvalita našeho života záleží jednak na povaze pravidel, jimiž se v životě máme řídit, ale také na tom, zda se jimi opravdu řídíme, a ovšem i na tom, zda se jimi řídí nebo alespoň mohou řídit také ostatní.
(Písek, 950902-1.)