This text critically examines Jan Moravec's position on the relationship between science and theology, as presented in the collection Logos a svět (1997). Invoking Karl Barth, Moravec argues that these two disciplines share no common ground, effectively reviving the medieval concept of double truth. The author critiques this stance as a schizoid remnant in European thought that creates an unnecessary divide between the sacred and the profane. Drawing on the Judeo-Christian tradition and the symbolic significance of the tearing of the temple curtain, the author asserts that Jesus's message aimed to abolish such separations. Consequently, the fundamental contradiction between scientific thinking and the thinking of faith is deemed unacceptable. Rather than maintaining isolated spheres, the author advocates for a unified understanding of reality that rejects the artificial splitting of the world into secular and sacred realms. The text serves as a polemic against theological isolationism, emphasizing the need for a cohesive intellectual approach to God and the world.
[Moravec / věda a theologie]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 17. 7. 1997
- This is a part of the original document:
- 1997
[Moravec / věda a theologie]
Jan Moravec v příspěvku do sborníku „Logos a svět“ (Praha 1997) formuluje své stanovisko (dovolávaje se přitom Karla Bartha) tak, „že věda i theologie nemají a ani nemohou mít ve svých čistých, tj. neideologických podobách žádný společný či navazující bod“, (s.182) a mluví o tom jako o „nutném a hluboce smysluplném průvodiči lidské existence, vyplývající přímo z židokřesťanského pochopení Boha a světa“ (dtto). Tím se vrací ke koncepci dvojí pravdy a obnovuje tak určitý typ schizoidnosti evropského myšlení, který se rozšířil zejména koncem středověku a přežíval dlouho přes renesanci, reliktně vlastně až do našich dnů. Moravec má zkrátka za to, že židokřesťanské chápání Boha a světa nemá s vědou nic společného. To je politováníhodné scestí, na které se může dostat pouze někdo, kdo nebere dost vážně, že Ježíš přichází, aby zrušil jiné schizoidní schéma, totiž rozpolcení světa na oblast profánní a sakrální. Tak jako se pro první církev stalo znamením základního významu ono roztržení chrámové opony „na dvé, od vrchu až dolů“ (Mat 27,51; též Mk 15,38 a Luk 23,45), tj. znamením, že je zrušen předěl mezi svatyní svatých a ostatkem chrámu i celým světem vůbec), tak je v duchu Ježíšově a v duchu „židokřesťanské“ tradice (ovšem té pravé!) jen podmíněně a dočasně přijatelný, principiálně však nepřijatelný předěl a rozpor mezi myšlení vědeckým a myšlením víry (nikoli tedy mezi vědou a vírou – to je už principiálně špatně).
(Písek, 970717-1.)