This lecture from April 19, 1963, addresses a central question in post-World War II European philosophy: humanity. This topic had been neglected in Czechoslovak philosophy for years but began to emerge with the influence of Polish thinker Adam Schaff and the subsequent polemics of Arnošt Kolman. Karel Kosík and Ivan Sviták further developed this discussion, with Kosík emphasizing the necessity of including humanity as a humanizing element in science and philosophy. Sviták then posed key questions about humanity's origin, present, and future, highlighting its projective and open nature. These ideas introduce the work of Pierre Teilhard de Chardin, whose lifelong theme was the place of humanity and humankind in the universe and cosmic history. His work, which influenced Western philosophy, examines the origin and future of humanity within the broad scientific understanding of the universe and its dimensions, and is beginning to penetrate Czechoslovak thought.
Pierre Teilhard de Chardin [1963]
Předneseno 19. 4. 1963, Vinohrady, sdruž.
Úvod
Jednou z ústředních otázek filosofických, které stojí v popředí zejména evropské filosofie po 2. světové válce, je člověk. U nás byla tato otázka uložena do truhlíku po mnoho let. Teprve loni se někteří marxističtí myslitelé začali alespoň rámcově a všeobecně touto otázkou zabývat. Prvním popudem byly studie polského filosofa Adama Schaffa, s nimiž polemizoval náš Arnošt Kolman. K jádru problému se však na počátku letošního roku přiblížili teprve Karel Kosík a Ivan Sviták. Kosík si uvědomuje, že došlo k hrubé mystifikaci, když člověk, lidská skutečnost a lidské významy byly vyloučeny ze skutečnosti, z vědy a filosofie. Za program obnovené filosofické antropologie stanoví zabývat se člověkem a zkoumat jeho postavení ve vesmíru. Zdůrazňuje přitom, že skutečnost není autentickou skutečností bez člověka jako elementu humanizujícího. Sviták potom rozvádí základní problematiku a ukazuje především tři aspekty otázky: Odkud jsme přišli? Kdo jsme? Kam jdeme? Ukazuje, že člověk je podstatně bytostí, která projektuje samu sebe, tedy bytostí s perspektivou, bytostí otevřenou. Otázka budoucnosti člověka a lidstva má svrchovanou důležitost pro každé opravdové úsilí o pojetí člověka.
Těmito úvodními poznámkami se ocitáme uprostřed pole, na němž svedl svůj myšlenkový zápas vědec a filosof Pierre Teilhard de Chardin. Jeho ústředním tématem byl právě člověk a lidstvo. Přesněji, místo člověka ve vesmíru, v dějinách kosmu. Šlo mu o původ člověka a o jeho budoucnost, tedy dějinné, kosmicky-dějinné zařazení lidského jevu, lidské skutečnosti do nejširšího rámce, který nám vědy dává k dispozici, totiž do obrovských časových i prostorových dimenzí celého vesmíru. Filosofická problematika jím byla nenávratně ovlivněna především v samotné Francii, v celé západní Evropě, ale jeho vliv začíná pronikat i k nám (nemluvě o Polsku, kde se Teilhard studuje a kde se o něm píše už po leta).1
1 Zde text končí. – Pozn. red.