Machine transcription, not yet edited
====================
1975 Jakási diskuse II.wav
====================
Jo, takhle. Jedna, dva, tři, čtyř. Pomážem vám za to nejpůvodnější, jo? Přičem jsem, ale... Jak jsi se vůbec nezměňoval, že mi tohle bude nějaký stand uponu, teda? No, to jsem tam nezměnil. No, to byla právě ta výjimkající děcí, protože... To se mi defaktorálně... No, jistě, defaktorálně, teda... Ten muk je tam nadmitečný. Právě protože, že vlastně je odbouráván celou tou tradici, že... A ten se to mluví, a jestli něco se stalo v té dvě dny nás, tak je to to, že ten tzv. původní přístup požvánému a božskému byl rozměrnější. A že se ten přežívá, a že se o tom mluví a půjde z rekurence, a dětská, nebo všechno... To je fakt, ale... Ta realita je v tom, že byl v odbourávání božské. Byl v odbourávání. A to není svět... Ten moderní svět není svět v deficienci po této stránce, teda on je v deficienci jistě po mnoha stránkách, a právě po této ne, je způstočený strašním způsobem, ale teda jedna věc je v něm, jak si vím, nespůstošená je, je autentická, to je právě to, že ty bohové už nemají kdy být. Rozumíš, ale tohle je právě důvod, proč se mu nevěřil, že v těch jehonomitách o těch hřešenství. A je tam naše podmínání? No víc. No on se ve mnou a přece on chtěl... Ano! Přece chtěl všechny přítomné hřešenství... Protože on... On přece vědomě pokračuje v tým, jiný to je po svátnosti. A myslíš si, že to je... A myslíš si, že to je pro hřešenství... Že to je pro hřešenství, že to je prostě východnická... Už jenom na dvě stránky se musíte rádi víc, jo? Že? Protože kdybychom se začal pokračovat, že bychom byli skutečně dostatečně výzvední jako jste, tak bychom se byli nějaký o tom Boha, který mají bohu. Já a všichni ty poslední lidé to mám na prostě na svět. A ty máš dojem, že teda vždyť, co tady jsme, tak nějakže je máme? No, že nějak o tom klidně můžeme půjčit. Protože... Ono dá se tak zůstat do tohle, co to, jo? Celý by se nějaký ten bůh nikdy nevěděl. No počkejte, to zase... To zase... To zase... No jo, no tak to je jiná... No tak to je... Promiň, na to si říkáš, já to jisto. Jak to? To já jsem na to ten Bohu mluvital, že by se je věl, no to ne. No já... To je tu zajímavou věc, že by se náš Boh je věl. No tak to je určitě podfuka, nebo boh věl. Tak já bych... Ty vole, počkej, kdyby se je věl, kdyby se eventuálně někdy bůh je věl, tak je potřeba to vezmat jinak. No, jiná karáloz do popří. Počkej. Boží poslava. Počkej, počkej, my jsme... Když běh pochopit... Myslím, že kdyby nám přijde fakt a řekne něco, nevědá co, a mě to osloví, tak je tam věrno. Vítečně. A nikoli někdy teda přijde k skřídílkama, nebo tak, že nebo... A kdyby přijde k skřídílkama? Kdyby přijde k skřídílkama, tak je to podfuka. A nebo nějaká skutečnost s lidem, jak... Jsem to, ne. Jsem to opravdu nehoznatým jako kouzelnictví a... A teda jako ty mistři triku a tak podobně. To přece je právě ten výdobitek. Na to se stalo. To je prostě ten pát zpátky, tohle. Stalo se, že víme, že... Nebo že prostě jsme orientovaní ve světě tak, že... Náš tak bohu je takový, jako kdyby boha bylo. To je samozřejmě ten výdobitek. Takže kdyby se náhodou měly. Ale teď říkáme tohle ten, co nejní, že by se měly. To je nějaký jiný výdobitek. No tak právě jedním je porazit. Porazit je, no. Tím bych je teda trochu vznal. Ale co se týká, že se rozhodně nepobejte, nebo bezprávě to mají jako lidi? No to je zatížnost, já říkám prostě, no tak nepobejte. Nebo nejdeš do spojky a... No tak to ale ze mna se to doporučujeme, to máme. No ale to přece... Snadem si říkám, že tam mluvíme o bohu. Nebo bohom tě mluví o bohu? Nevím. Ano, to mám sér mým takovej... Tak kdyby to bylo vysravený... Čekaj, čekaj, kdyby tam říkal bubu místo bůh? Tak by to bylo to tež. Celý to vyměním za to a máš stejný. Proč byste to tež? Kdyby se měli pak všechny slova. Ne, to by pak byl zmrťas, ale je to osoba klidní. No právě, no jenom tak proto, že ten zmrtej bude o něco menší. Nebude, nebude žádný. Bude být stížený. Dohovořený bude stížený. To je otázka, jestli nebude ulehčený. Posledně bude stížený v tom křestenství. V křestenství, když bude opuštěn slovo bůh, tak poměr soudů nastane o obrovský ulehčení. A vyjasnění, tak to je tak zavádějcí, šíleně zavádějcí. Nebezpečný prv. Nebezpečný prv, že bych se úplně odvázel od jeho historického, od historického, od historického. Prostě už není možný. Udělám cézu, řeknu až do sud, se tomu říkalo takhle, takhle, a teď budeme nikad jinak, že? A teď se budu pokoušet to celý přeformulovat, tak, aby ty ostatní věci zůstaly zachovány, že? A namyslíte do jiného pojmu, no, co se tedy dělá. Takhle to vzniklo. Stejně takhle to vzniklo. Křesťanský může používat slova Bůh jedně proto, že si použilo nějakého, nějakého pikantního slova, a teď věci na tom pracovala, aby se to mohlo použít. A počkejte ještě, prosím vás, než teda budete pokračovat, když jsme mluvili o to patočkový výtopu, který zdá se, že uvidíte, jo? A zdá se vám, že to je patočka, no, tohle z toho, že ono v té linii poslátností pokračuje se svým... A nebo to přerušuje. Pokračuje, nebo přerušuje. Já se domnívám, že pokračuje patočka v tom. No, a dokonce... Ta jeho teze, že přirozený svět teda bude vždycky měl a má porozumění pro poslátné a bůhče, co po mně znamená, že to vlastně přilásil k celému... K celému... K celý tý linii. Oniž mluvíme, že to je prostě linie špatná, falešná. Já mám takovej dojem, že on tam co tam provádí. Jirka ovšem tvrdí něco jiného. To mě mate na tom, jo? Jirka tvrdí, že to je... Prostě interpretace, která stojí za to, no, nebo prostě, že na to něco je, nebo že jí pokládá na správnou. To mě na to mate. Na správnou, to nevím. Ale za smyslu plnou, že? A tohle se mu to líbí, no. Jo, jakože, proč se mi to líbí, jo? No, ne, já skladu otázku takhle. Já soudím z toho, co jsme doslyšeli, co jsme potom po té analýze... Posloucháš mě, Jirka? Poslouchám. Že teda patočka pokračuje v té lince, teda v té historické lince toho... Senzuchtu, neboli toho... Náboženské lince. V té náboženské lince. V té historické náboženské lince. Jo? Já se domývám, že teda tím se nějak vymknu z toho, co my chceme. Jo? A ty prostě s tím mě zajímavým způsobem sympatizejš. Mě není průvodný... V zakejch důvodů? Jo. Teď to dnesky postavuj tak jako prostě na schůzi, jo? No, tak jinak to možná vstavěte, jo. Prosím tě s druhou pětí. Tak se mi to vstavá.
1975 Jakási diskuse II.wav
====================
Jo, takhle. Jedna, dva, tři, čtyř. Pomážem vám za to nejpůvodnější, jo? Přičem jsem, ale... Jak jsi se vůbec nezměňoval, že mi tohle bude nějaký stand uponu, teda? No, to jsem tam nezměnil. No, to byla právě ta výjimkající děcí, protože... To se mi defaktorálně... No, jistě, defaktorálně, teda... Ten muk je tam nadmitečný. Právě protože, že vlastně je odbouráván celou tou tradici, že... A ten se to mluví, a jestli něco se stalo v té dvě dny nás, tak je to to, že ten tzv. původní přístup požvánému a božskému byl rozměrnější. A že se ten přežívá, a že se o tom mluví a půjde z rekurence, a dětská, nebo všechno... To je fakt, ale... Ta realita je v tom, že byl v odbourávání božské. Byl v odbourávání. A to není svět... Ten moderní svět není svět v deficienci po této stránce, teda on je v deficienci jistě po mnoha stránkách, a právě po této ne, je způstočený strašním způsobem, ale teda jedna věc je v něm, jak si vím, nespůstošená je, je autentická, to je právě to, že ty bohové už nemají kdy být. Rozumíš, ale tohle je právě důvod, proč se mu nevěřil, že v těch jehonomitách o těch hřešenství. A je tam naše podmínání? No víc. No on se ve mnou a přece on chtěl... Ano! Přece chtěl všechny přítomné hřešenství... Protože on... On přece vědomě pokračuje v tým, jiný to je po svátnosti. A myslíš si, že to je... A myslíš si, že to je pro hřešenství... Že to je pro hřešenství, že to je prostě východnická... Už jenom na dvě stránky se musíte rádi víc, jo? Že? Protože kdybychom se začal pokračovat, že bychom byli skutečně dostatečně výzvední jako jste, tak bychom se byli nějaký o tom Boha, který mají bohu. Já a všichni ty poslední lidé to mám na prostě na svět. A ty máš dojem, že teda vždyť, co tady jsme, tak nějakže je máme? No, že nějak o tom klidně můžeme půjčit. Protože... Ono dá se tak zůstat do tohle, co to, jo? Celý by se nějaký ten bůh nikdy nevěděl. No počkejte, to zase... To zase... To zase... No jo, no tak to je jiná... No tak to je... Promiň, na to si říkáš, já to jisto. Jak to? To já jsem na to ten Bohu mluvital, že by se je věl, no to ne. No já... To je tu zajímavou věc, že by se náš Boh je věl. No tak to je určitě podfuka, nebo boh věl. Tak já bych... Ty vole, počkej, kdyby se je věl, kdyby se eventuálně někdy bůh je věl, tak je potřeba to vezmat jinak. No, jiná karáloz do popří. Počkej. Boží poslava. Počkej, počkej, my jsme... Když běh pochopit... Myslím, že kdyby nám přijde fakt a řekne něco, nevědá co, a mě to osloví, tak je tam věrno. Vítečně. A nikoli někdy teda přijde k skřídílkama, nebo tak, že nebo... A kdyby přijde k skřídílkama? Kdyby přijde k skřídílkama, tak je to podfuka. A nebo nějaká skutečnost s lidem, jak... Jsem to, ne. Jsem to opravdu nehoznatým jako kouzelnictví a... A teda jako ty mistři triku a tak podobně. To přece je právě ten výdobitek. Na to se stalo. To je prostě ten pát zpátky, tohle. Stalo se, že víme, že... Nebo že prostě jsme orientovaní ve světě tak, že... Náš tak bohu je takový, jako kdyby boha bylo. To je samozřejmě ten výdobitek. Takže kdyby se náhodou měly. Ale teď říkáme tohle ten, co nejní, že by se měly. To je nějaký jiný výdobitek. No tak právě jedním je porazit. Porazit je, no. Tím bych je teda trochu vznal. Ale co se týká, že se rozhodně nepobejte, nebo bezprávě to mají jako lidi? No to je zatížnost, já říkám prostě, no tak nepobejte. Nebo nejdeš do spojky a... No tak to ale ze mna se to doporučujeme, to máme. No ale to přece... Snadem si říkám, že tam mluvíme o bohu. Nebo bohom tě mluví o bohu? Nevím. Ano, to mám sér mým takovej... Tak kdyby to bylo vysravený... Čekaj, čekaj, kdyby tam říkal bubu místo bůh? Tak by to bylo to tež. Celý to vyměním za to a máš stejný. Proč byste to tež? Kdyby se měli pak všechny slova. Ne, to by pak byl zmrťas, ale je to osoba klidní. No právě, no jenom tak proto, že ten zmrtej bude o něco menší. Nebude, nebude žádný. Bude být stížený. Dohovořený bude stížený. To je otázka, jestli nebude ulehčený. Posledně bude stížený v tom křestenství. V křestenství, když bude opuštěn slovo bůh, tak poměr soudů nastane o obrovský ulehčení. A vyjasnění, tak to je tak zavádějcí, šíleně zavádějcí. Nebezpečný prv. Nebezpečný prv, že bych se úplně odvázel od jeho historického, od historického, od historického. Prostě už není možný. Udělám cézu, řeknu až do sud, se tomu říkalo takhle, takhle, a teď budeme nikad jinak, že? A teď se budu pokoušet to celý přeformulovat, tak, aby ty ostatní věci zůstaly zachovány, že? A namyslíte do jiného pojmu, no, co se tedy dělá. Takhle to vzniklo. Stejně takhle to vzniklo. Křesťanský může používat slova Bůh jedně proto, že si použilo nějakého, nějakého pikantního slova, a teď věci na tom pracovala, aby se to mohlo použít. A počkejte ještě, prosím vás, než teda budete pokračovat, když jsme mluvili o to patočkový výtopu, který zdá se, že uvidíte, jo? A zdá se vám, že to je patočka, no, tohle z toho, že ono v té linii poslátností pokračuje se svým... A nebo to přerušuje. Pokračuje, nebo přerušuje. Já se domnívám, že pokračuje patočka v tom. No, a dokonce... Ta jeho teze, že přirozený svět teda bude vždycky měl a má porozumění pro poslátné a bůhče, co po mně znamená, že to vlastně přilásil k celému... K celému... K celý tý linii. Oniž mluvíme, že to je prostě linie špatná, falešná. Já mám takovej dojem, že on tam co tam provádí. Jirka ovšem tvrdí něco jiného. To mě mate na tom, jo? Jirka tvrdí, že to je... Prostě interpretace, která stojí za to, no, nebo prostě, že na to něco je, nebo že jí pokládá na správnou. To mě na to mate. Na správnou, to nevím. Ale za smyslu plnou, že? A tohle se mu to líbí, no. Jo, jakože, proč se mi to líbí, jo? No, ne, já skladu otázku takhle. Já soudím z toho, co jsme doslyšeli, co jsme potom po té analýze... Posloucháš mě, Jirka? Poslouchám. Že teda patočka pokračuje v té lince, teda v té historické lince toho... Senzuchtu, neboli toho... Náboženské lince. V té náboženské lince. V té historické náboženské lince. Jo? Já se domývám, že teda tím se nějak vymknu z toho, co my chceme. Jo? A ty prostě s tím mě zajímavým způsobem sympatizejš. Mě není průvodný... V zakejch důvodů? Jo. Teď to dnesky postavuj tak jako prostě na schůzi, jo? No, tak jinak to možná vstavěte, jo. Prosím tě s druhou pětí. Tak se mi to vstavá.