This study analyzes Thomas Aquinas’s work "On the Eternity of the World" (De aeternitate mundi), focusing on the origins of the universe and the nature of time within the context of creation. While Aquinas adheres to the Catholic doctrine that the world had a beginning in time, he philosophically explores the possibility of created entities existing eternally through divine power. The author highlights that Aquinas overlooks a detailed analysis of the essence of time itself, particularly its relation to the Creator and created eternal beings. Contrasting this with Augustine’s conviction that time is a created component of the world, the text examines whether time should be viewed as an independent reality or something inherently linked to God's nature. It addresses the complexity of the "creation of time" and the potential for hierarchical temporal frameworks. By drawing analogies with biological systems and historical processes, the article discusses the varying rhythms of time and the ontological implications of God existing outside of a temporal sequence versus the temporal nature of the created world.
Vesmír (veškerenstvo, svět vůbec) a čas
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 9. 9. 2018
- This is a part of the original document:
- 2018
Vesmír (veškerenstvo, svět vůbec) a čas
Tomáš Akvinský začíná svůj text „O věčnosti světa“ (De aeternitate mundi) takto: „Předpokládejme, ve shodě s katolickou vírou, že svět měl počátek v čase“. Z dalšího výkladu hned vyplývá, že jde o to, zda vůbec něco, co nebylo stvořeno Bohem, existovalo odevždy. V odmítnutí této možnosti se Tomáš opírá nejen o „víru“, nýbrž také o učení filosofů (které ovšem nejmenuje, jen je charakterizuje, tedy zjevně jen „některých filosofů“). A potom se zabývá možností, že odevždy existovalo i něco, co bylo stvořeno Bohem, i když rovněž odevždy (s možným, ale odmítnutým odvoláním na nezměrnou boží moc, včetně této možnosti).
Považuji za velmi zajímavé, že se – jak se zdá – Tomáš nezabývá hned také myšlenkou, jak je to vlastně s tím „časem“, a to nejen s časem věčných, ale stvořených skutečností, ale i s časem samotného Stvořitele. Je vůbec možno mluvit o stvoření (tedy počátku, vzniku) času věčných, ale stvořených „věcí“, nebo je nutno čas sám předpokládat jako stvořený i pro počátek samotného aktu stvoření, tedy za jakousi samostatnou skutečnost, nejen spadající do rámce skutečnosti Boha, anebo spíše za do té míry s Bohem spjatou, že ani nemusela být stvořena? Je to zajímavé zejména v souvislosti s tím, že o řadu staletí před ním byl Augustin přesvědčen, že čas byl stvořen, že je součástí stvoření. To by ovšem znamenalo, že sám Bůh ani není v čase, ani nemá žádný ,svůj‘ čas (netotožný s časem stvořeného světa); jinak by totiž vznikla otázka, jak může být (existovat) jeden základnější čas, v němž došlo nebo dochází k startu (počátku a pokračování) nějakého jiného, druhotného času. Jistou analogii na nižší úrovni bychom mohli spatřovat např. k odlišnému „spádu“ časových průběhů třeba v buňce a vedle toho v celém vícebuněčném organismu (jehož ona buˇka je součástí), eventuálně různého „spádu“ času historický událostí a přírodních událostí, atd.
(Písek, 180909-1.)