This text comprises preparatory notes for a 1957 lecture on time and history. The author explores the ontological nature of time, rejecting the notion of time as an empty container for events; instead, time is seen as inherently bound to happening itself. Time is inextricably linked to events, which are characterized as heterogeneous. A key distinction is made between change, viewed from the outside as the transition between the end of one event and the beginning of another, and the event itself, which is experienced from within as a process with its own duration. This leads to a differentiation between two levels of time: time as an internal quality of events and time associated with external change. The text also addresses the problem of persistence, questioning what maintains the unity of an organism or a complex system when its internal processes occur at varying speeds. These reflections challenge traditional atomistic views and seek to understand the cohesion of reality within the flux of time.
Čas
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 1957
- This is a part of the original document:
- [Příležitostné poznámky, 1957]
Čas1
svázanost času s realitou, která je děním, tedy svázanost s děním: dění ne v čase, nýbrž čas v dění – nerozlučně
dění není „homogenní změnou“, je heterogenní: dění jsou události. Čas je tedy svázán s událostmi. Události jsou však mnohé – je i čas mnohý? Je časů víc?
Dění je změna; je-li čas svázán s děním, je také změnou? Mění se čas? Co je však změna? něco, co má počátek, průběh a konec. Má tedy i čas počátek a konec?
Změna znamená, že se především něco stalo (děje): něco, co tu bylo, tu není, a co tu je, tu nebylo. Čili změna znamená: něco starého skončilo a něco nového začalo. Znamená tedy změna konec a počátek.
Když mluvíme o události, máme na mysli průběh od jejího počátku až po její konec. Změnou však naopak myslíme fakt, že jedna událost skončila a druhá počala. Je tedy změna čímsi pozorovaným zvenčí, kdežto událost je čímsi pozorovaným zevnitř.
Odtud i čas je třeba chápat ve dvojím smyslu. Jednak je čas vnitřní kvalitou událostí, jednak je svázán se změnou. Rozlišení této dvojí úrovně „času“ je neobyčejně důležité.
Už u Démokrita bylo problémem, jak se organismus (resp. vůbec věc) udrží nějaký čas pohromadě – Démokritos to řešil předpokladem háčků. Je však tento problém řešen alespoň dnes? Je-li (tato) přítomnost jen jedním případem času, pak je pozoruhodné, že různé procesy např. v organismu, které se dějí jistě rozličnou rychlostí, se prostě nerozejdou. Co je drží pohromadě?
### 570101|1957
1 Srv. J. Patočka, Několik poznámek o pojmu „světových dějin“, in: Česká mysl, 31, 1935, č. 2, str. 86–96, zde str. 89: „Historická osobnost i tenkrát, když jedná z individuálních pohnutek, pociťuje se jako exponent hlubšího úsilí.“ (Srv. také pozdější vydání: Několik poznámek o pojmu „světových dějin“, in: týž, Péče o duši, I: Stati z let 1929–1952. Nevydané texty z padesátých let, vyd. I. Chvatík – P. Kouba, Praha 1996, str. 46–57, zde str. 48.) – Pozn. red.