This text explores the ontological and epistemological nature of values, rejecting their reduction to either objective facts or purely subjective constructs. The author argues that a value is not a static object or a given reality, but rather a challenge or a call for realization. While values are closely linked to human activity and practice, they cannot be derived solely from it. The essay critiques two traditional philosophical dead ends: the attempt to objectify values as immutable beings-in-themselves and their subjectivization, which makes them dependent on individual consciousness. The reality of values must be understood beyond this binary divide. Although values can be conceptualized and objectified similarly to geometric shapes, such a process captures only our understanding of them, not the values themselves. The text emphasizes that values are binding challenges that ground human action while maintaining their own unique status. It highlights the necessity of ongoing inquiry into the validity and normative force of values within the context of an active subject, avoiding both arbitrary construction and rigid objectification.
Hodnoty
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 15. 1. 1993
- This is a part of the original document:
- 1993
Hodnoty
Na jedné straně je třeba se definitivně vzdát pokusu o „nalezení“ nějakých „objektivních“ hodnot. Hodnota již tím, že je hodnotou, není „objektem“, „předmětem“ prostě daným, není „objektivně danou skutečností“, ale je něčím, co pro nás představuje výzvu k naplnění, „realizaci“, uskutečnění – anebo není „ničím“. Ale už proto zůstává každá taková hodnota/výzva jednak ve vztahu k nám, jednak ve vztahu k jiným výzvám (a jak se později ukáže, zejména ve vztahu k tomu, co všechny takové výzvy umožňuje a zakládá). To, že chápeme hodnoty v úzké spojitosti s lidskou činností, aktivitou, praxí, je plně odůvodněno a je správné; chybou však je převádění hodnot na lidskou aktivitu a jejich odvozování jen z této aktivity. Dvě cesty, jak se ukázalo, vedly do slepé uličky: pokus o objektiv(iz)aci hodnot, ale na druhé straně i pokus o jejich subjektivizaci. Hodnoty musíme chápat jako skutečné, ale tak, že jejich skutečnost není ani „objektivní“, ani jen „subjektivní“. Tu ovšem je zapotřebí blíže vyložit, co máme na mysli při užití těchto termínů. Naším úmyslem je především popřít, že by hodnoty představovaly jakási „jsoucna o sobě“, navíc neměnná a trvalá. Pokud by sama objektivace – zcela správně – byla chápána jako výsledek konstituce předmětnosti ze strany aktivního subjektu, pak ovšem je nepochybné, že je možno – byť chybně – takto „hodnoty“ chápat a tedy „objektivovat“, zpředmětňovat; potom však mluvíme o něčem jiném (totiž o hodnotách již nějak pochopených, tj. o jejich pochopení). Tzv. „hodnoty“ je vskutku možno ustavit podobně jako geometrické útvary; a právě tak jako nelze žádnou geometrii postavit pouze na subjektivních nápadech, ani soustavu „hodnot“ subjektivně konstituovaných nelze postavit zcela libovolně. Ale právě v tomto momentě se začíná náš problém zřetelněji vyjevovat. Nicméně tu stále zůstáváme na rovině subjektivního chápání a myšlenkového zpracování něčeho, na čeho závaznost, platnost se musíme stále dál dotazovat.
(ad: Barcelona ´93; Berlín, 15. 1. 1993)
### 930115