This text explores the fundamental purpose and benefits of philosophy for individuals and society alike. It examines the role of philosophical inquiry across various dimensions: from helping individuals overcome superficiality and a lack of grounding to assisting specialists, such as scientists, in breaking free from cognitive routines. On a broader level, philosophy is presented as a vital tool for achieving human integrity and understanding our situational context within the world. Perhaps its most significant contribution lies in the shift from mere life tactics to comprehensive long-term strategies. Philosophy does not provide a rigid roadmap but rather functions as a tentative and experimental space for humanity to anticipate upcoming challenges. By engaging with the non-objective presence of challenges, it allows us to respond to future shifts proactively. Ultimately, philosophy serves as a bridge between the present and the distant future, enabling a more conscious and strategic approach to existence on both an individual and a collective global scale.
Filosofování – úvod
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 30. 1. 1993
- This is a part of the original document:
- 1993
Filosofování – úvod
K čemu je filosofie dobrá?
a) jednotlivci, který na myšlení nemá zvláštní zájem (proti povrchnosti, životní nezakotvenosti)
b) jednotlivci, pro kterého je myšlení velmi důležité, ale jen v jisté složce či podobě, v jisté rutině (např. pro vědce)
c) člověku jako člověku (co je člověk? jak může dosáhnout životní integrity, včetně integrity myšlenkové?)
d) společnosti a době (je či není dobré vědět, kdo jsme a co děláme? rozumět si? rozumět světu, v němž žijeme, v němž jsme situováni?)
e) ve všeobecných výhledech (filosofie dovoluje vypracovávat nejen myšlenkovou a životní taktiku, ale též strategii, a to nejenom pro jednotlivce, ale pro společenské „celky“, pro obec, pro lidstvo, a nikoli pouze pro přítomnost a nejbližší budoucnost – to vyplývá z povahy strategie: také pro vzdálenější budoucnost; a to ne jako hotový plán, maršrůtu, ale spíš tentativně, experimentálně, abychom se mohli předem jakoby dotknout něčeho, co přichází, a reagovat na onu „nepředmětnou přítomnost výzev“)
(Berlín, 930130–1)