This text explores the fundamental function of philosophy, which the author identifies as the ability to hear, understand, and formulate new questions. It rejects the reduction of philosophy to eternal questions, arguing that such a limited focus leads to stagnation and a loss of philosophy's inherent capacity to surprise. The central inquiry focuses on the origin of the new—where do new realities, questions, and answers come from? The author challenges the notion that philosophers invent or imagine these questions through mere creative fancy. Instead, the philosopher is depicted as having a metaphorical antenna intended to capture emerging realities. This perspective is rooted in a reinterpretation of time, where the future is not a mere consequence of the past but a primary source of novelty. Ultimately, understanding philosophy requires recognizing that the philosopher does not create the new, but rather detects and formulates it as it arrives from the future.
Otázky ve filosofii / Filosofie a otázky / Nové – původ nového
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 25. 9. 1993
- This is a part of the original document:
- 1993
Otázky ve filosofii / Filosofie a otázky / Nové – původ nového
Jednou z nejzákladnějších „funkcí“ filosofie je slyšení, pochopení a formulování nových otázek. Obvykle se mluvívá o tzv. věčných otázkách. To je omyl, resp. je to nepřípustné zjednodušování a přímo redukce. Kdyby byly filosofickou záležitostí jenom nebo především věčné otázky, byla by filosofie téměř zbytečná – anebo by se podobala něčemu jako školské logice. Na věčné, tj. stále stejné otázky nemůžete stále nově a překvapivě odpovídat. A filosofie naopak je stále nová a vždy znovu nás překvapuje (doby, kdy nepřekvapuje, označujeme za úpadkové). Tak tedy: nové otázky. A teď se dělí cesty: jsou filosofové, kteří – ať už programově anebo bezmyšlenkovitě (to jsou ti slabší) mluví o tom, že filosof takové nové otázky klade, že (si) je vymýšlí, že jsou to jeho myšlenkové vynálezy. Ale to už je určitá odpověď na nutně předcházející otázku: odkud se berou nové otázky? A pak přichází hned ta druhá nejvýznamnější otázka: odkud se berou nové odpovědi? Obojí pak můžeme spojit v jednu jedinou otázku ještě základnější: odkud se vůbec berou nové věci, nové skutečnosti, vůbec něco nového? V jisté reinterpretaci to je možno přeformulovat: odkud se bere čas resp. – přesně vzato – přicházející (adventivní) budoucnost? Když pochopíme, že zítřek nevyplývá ze včerejška a že budoucnost není důsledkem minulosti, nýbrž naopak; když pochopíme, že to není filosofova fantazie, která by byla s to před námi vykouzlit nové otázky a nové odpovědi, ale že filosof musí mít nějaký radar či spíše anténu, aby ty nové otázky zachytil a aby se pokusil je po svém formulovat – pak začneme pomalu chápat, co to je filosofie.
(Písek, 930925–1.)