This text explores the critique of the traditional objectifying philosophical tradition, which is increasingly viewed as limiting and reductionist. Drawing on Jan Patočka’s concept of "Negative Platonism", the author highlights the importance of the "non-objective" or "supra-objective" aspects of reality. The paper argues for a necessary methodological shift away from static geometric and mathematical models that have dominated Western philosophy since antiquity. Instead, it proposes the concept of the "event" as a primary conceptual model for understanding the world. Unlike timeless and unchanging geometric shapes, an event is fundamentally characterized by its own inherent temporality; it "times" itself through its active occurrence. An event constitutes a meaningful whole with a distinct beginning, progression, and end, rather than being a mere succession of isolated, mechanical moments. By shifting the focus from static objects to dynamic events, the text advocates for a new approach to understanding individuals and reality from the "bottom up".
„Událost“ jako model
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 3. 5. 2016
- This is a part of the original document:
- 2016
„Událost“ jako model
Zpředmětňující filosofická tradice je některými mysliteli už nějaký čas rozpoznávána jako omezující, protože redukcionistická. To je patrno třeba na našem Patočkovi, který ve svém „Negativním platonismu“ soustřeďuje pozornost na to, co zcela uniká předmětnému (tj. zpředmětňujícímu) myšlenkovému přístupu, tedy na to tzv. „nadpředmětné“ či „nepředmětné“. Široký záběr tohoto důrazu je však zapotřebí doplnit a také opřít o pokusy o nový přístup jaksi „zdola“, od jednotlivin. V tomto případě si musíme povšimnout toho, jak úzce byla už nejstarší filosofická tradice spjata s myšlenkovou výzbrojí geometrickou resp. matematickou, totiž s pojmovostí právě určitého typu, jak byla vypracována a jak se utvářela na „materiálu“ geometrických atd. obrazců a vůbec čísel. A to je tím hlavním důvodem, proč je dnes zapotřebí pracovat na vytvoření jiných myšlenkových přístupů a postupů, spojovaných s odlišnými myšlenkovými modely. Jedním z takových nových modelů (tj. myšlenkových „předmětů“, či spíše „nepředmětů) by se mohl stát model „události“. Na první pohled se model události liší od modelu třeba rovinného obrazce tím, že obrazec se nemění, že je vůbec mimo čas (čímž se liší ode všeho smyslově přístupného) a že je možno s ním pracovat čistě „mechanicky“, zatímco událost má svůj vlastní čas (ona vlastně sama časuje tím, že se děje), děje se a tím se proměňuje v čase, má svůj počátek, průběh a konec, což dohromady znamená, že je celkem, nikoli pouhou sérií okamžiků, a tak dále a tak podobně.
(Písek, 160503-1.)