This text explores the relationship between the complexity of systems and the probability of their re-emergence. The author posits that as the complexity of a system increases, the likelihood of an identical or similar system appearing spontaneously decreases significantly. In living organisms, this challenge is overcome by the invention of reproduction, which allows for the multiplication of highly complex entities that would otherwise be unlikely to arise again. Analogies can also be found in non-living systems, such as the evolution of stars and stellar systems. The document reflects on how scientific tradition prioritizes similarities and classification into genera or species, while the capture of uniqueness is often relegated to artistic endeavors. Although practical daily life tends toward categorization and leveling, our authentic existence relies on personal relationships with unique individuals and objects. The author suggests that while classification serves scientific processing, acknowledging uniqueness is essential for a true understanding of life. This fundamental duality between general categories and irreplaceable uniqueness defines our perception of the world.
Jedinečnosti a „rody“
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 6. 9. 2015
- This is a part of the original document:
- 2015
Jedinečnosti a „rody“
Se stoupáním komplikovanosti (složitosti) „systému“ (soustavy, event. organismu) klesá pravděpodobnost samostatného vzniku systému stejného nebo hodně podobného. Jestliže někde shledáme porušení tohoto pravidla, musíme se tázat po zdroji této „poruchy“. V případě živých organismů to je vynález rozmnožování, tj. reduplikace resp. multiplikace něčeho velmi složitého, jehož samostatný nový vznik by jinak byl zcela nepravděpodobný, ne-li nemožný. Jisté analogie však nacházíme i v takových případech, kdy zjevně o živé bytosti nejde, např. ve vývoji hvězd a hvězdných soustav. Všude, kde nám je k dispozici přímé pozorování, nacházíme jednak jisté podobnosti (které nám dovolují skutečnosti klasifikovat, řadit do druhů, rodů, tříd atd.), jednak nepochybné rysy nejen zvláštností, ale přímo jedinečností. Pod vlivem tradice si všímáme přednostně oněch podobností, protože nám to umožňuje či dovoluje „vědecké“ zpracování materiálu, zatímco uměleckým snahám necháváme postižení jedinečností. V praktickém denním životě se zdá převažovat tendence k třídění a k nivelizování v rámci tříd, ale náš opravdový, skutečný život se neobejde bez osobních vztahů k jedinečným osobám (ale někdy i k „subjektivně“ jedinečným věcem, spjatým s osobami).
(Písek, 150906-2.)