This text explores the interpretation of Heraclitus' fragment B 60, which posits that the way up and the way down is one and the same. The author analyzes the semantic ambiguity of the Czech word for 'way' (cesta), which can denote either a static physical connection between two points or the active act of traveling in a specific direction. While the statement holds true in the static sense, it fails when applied to movement, as ascending a mountain and descending into a valley are fundamentally different experiences. This distinction is even more pronounced in abstract contexts such as evolution or qualitative development, where progress and decline are clearly not identical. The reflection emphasizes the need for careful interpretation of philosophical fragments and highlights that the existence of a path does not equate to the dynamics of the journey. Ultimately, the text offers a critical evaluation of Heraclitus' thought in relation to human perception of direction and progress, revealing the intricate interplay between language, reality, and philosophical tradition.
Cesta „nahoru“ a „dolů“
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 16. 10. 2015
- This is a part of the original document:
- 2015
Cesta „nahoru“ a „dolů“
Jak víme ze zlomku B 60 z Hippolyta, pochází od Hérakleita zvláštní věta, totiž že „cesta nahoru a dolů je jedna a táž“. Tato věta musí být ovšem náležitě interpretována, má-li vydat všechen svůj důmysl (a to nikoli pouze v duchu toho, jak to asi Hérakleitos sám myslil – k tomu ovšem nemáme přístup, a neměli bychom, ani kdyby byl Hérakleitos osobně přítomen a nám to přímo řekl). V češtině má slovo „cesta“ přinejmenším dvojí smysl: buď pojmenovává prošlapanou, cestářem udržovanou nebo dokonce vydlážděnou spojnici dvou míst, anebo pojmenovává aktivní úkon někoho, kdo jde nebo běží po takové spojnici jedním nebo druhým, opačným směrem. „Cesta“ v tom prvním významu má dva konce a mnoho míst mezi nimi; „cesta“ v tom druhém smyslu pá počátek, průběh a cíl, konec. Je-li východiskem (východištěm, výchozím místem) vykonávané cesty (tedy cestování) údolí a jejím cílem vrchol hory, je mezi výstupem na horu a mezi sestupem do údolí velký rozdíl, takže Hérakleitova věta prostě neplatí. Tím spíš tato věta neplatí, když místo na pěší výstup nebo sestup myslíme na pozvedání nějaké úrovně, eventuelně na tzv. evoluci, tedy na vývoj od nižších forem života k formám vyšším až velmi vysokým, velmi „pokročilým“. V takových případech potom mluvíme o zkvalitňování nebo naopak o úpadku – což rozhodně není „totéž“.
(Písek, 151016-1.)